2017

sobota 7.1.2017 - Tříkrálový pochod

V sobotu 7.1.2017 jsme se sešli na náměstí v Červených Pečkách a vykročili jsme na tradiční Tříkrálový pochod. Začátek byl stejný jako každý rok. Fotografka z Kolínského deníku pořídila několik snímků; na obvyklou otázku "Kolikátý pochod to letos vlastně je?" jsme opět neznali odpověď; novinářku a účastníky pochodu jsme seznámili s trasou a vyrazilo se. Z každoročního zažitého schématu však tentokrát vybočil počet účastníků. Lednové mrazy a teploty hlouběji pod nulou způsobily, že se nás sešlo pouze 15. Příjemnou procházkou jsme přes Malou Vysokou a Kuklík došli do Kutné Hory, až k věžím kostela svatého Jakuba. Tento kutnohorský kostel je společně s historickým centrem Kutné Hory součástí seznamu UNESCO. Již na první pohled bylo patrné, že kostel nedávno prošel rekonstrukcí a při prohlídce, která byla pro nás předem domluvena, jsme se dozvěděli další podrobnosti a historické zajímavosti. Kostel není pro veřejnost běžně dostupný a pozitivní zážitek ještě umocnila průvodkyně, která se nám věnovala velmi ochotně, více než hodinu a nenechala žádný kout kostela bez komentáře a žádnou otázku bez odpovědi. Někteří z nás zakončili téměř devítikilometrový pochod obědem v restauraci a pro návrat domů upřednostnili jízdu autobusem. A turističtí nadšenci si i v mrazivém počasí Tříkrálový pochod prodloužili o cestu zpět. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

čtvrtek 19.1. - Jistě pane premiére - Divadlo Bez Zábradlí

 "Skutečný vůdce umí přimět lidi, aby dělali to, co dělat nechtějí, a aby se jim to líbilo. (Harry Truman)" - Tato myšlenka a mnoho dalších zazněly z úst Karla Heřmánka v roli předsedy britské vlády v průběhu čtvrtečního večera v Divadle Bez zábradlí v Praze. Divadelní komedie Jistě, pane premiére byla v České republice poprvé uvedena v roce 2014. Tato hra od autorů Antonyho Jaye a Jonathana Lynna ale podle publikovaných informací sklízí celosvětový úspěch již od roku 2010. A jak jsme viděli v hereckém obsazení Danou Morávkovou, Josefem Cardou, Petrem Pospíchalem, Ladislavem Županičem, Štěpánem Benonim a Karlem Heřmánkem, není se čemu divit. Na jevišti jsme sledovali "pracovní rutinu" politického týmu hlavního představitele britské vlády Jima Hackera. Divadelní inscenace obsahovala mnohé - hospodářský přehled, psychologické charakteristiky, intriky jakožto logické úvahy v rámci zachování moci, mediální kontinuitu, osobité podání herců, vtipné hlášky a přirovnání... Pobavit se tak mohl snad každý, záleželo na divákovi a jeho úhlu pohledu. Podle slov účastníků červenopečeckého zájezdu to byl opravdu zdařilý večer a to i přes návrat v pozdních nočních hodinách za mrazivého počasí. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 12.3.2017 - Milovice u Lysé nad Labem

Název města Milovice má i svou německou a ruskou podobu - Milowitz, Миловице. Jistou souvislost znají někteří pamětníci a více se dá dohledat v historických pramenech. Ale my jsme si na nedělní výlet vyrazili přímo tam. Očekávala nás velmi ochotná paní průvodkyně, která nás zavedla do části města zvané Mladá, kde je bývalý vojenský prostor. Většinu z nás překvapilo, že byl vybudován již za Rakouska-Uherska roku 1904. Mnozí současníci mají toto místo totiž spojené hlavně s dobou po roce 1968, kdy zde údajně žilo více než 100 000 sovětských vojáků s rodinnými příslušníky. A měli tu opravdu velké zázemí. Po odchodu vojsk byly Milovice postupně přestavovány k potřebám nových, civilních, obyvatel. Některé domy a bloky budov ale od těch dob jen chátrají. Jejich vzhled přímo vybízel k vyprávění historek, které se podle slov paní průvodkyně již desetiletí šíří mezi místními lidmi. Naše prohlídka pokračovala v okolí řeky Mlynařice, která zčásti Milovice obtéká. Tato oblast byla před pár lety zrevitalizována a lesík s mnohočetnými vodními hladinami dostal název Tůně a mokřady Josefov. Procházka tam byla nádherná. A nedaleko města Milovice, kde se dříve také ještě nacházel vojenský výcvikový prostor, jsme nahlédli na okraj přírodní rezervace. Návštěvníci tu obvykle mívají možnost vidět tři druhy kopytníků v jedné lokalitě - zubry, divoké koně a prataury. Bylo příjemně překvapivé zjištění, že Milovice nejsou jen tolik vyhledávaný zábavní park Mirákulum. Je tu mnoho míst, která jsou svým způsobem velmi atraktivní. A při loučení paní průvodkyně podotkla, že jsme rozhodně neviděli všechna.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 26.3.2017 - Plzeň

Nedělní ráno bylo ještě relativně chladné a shodou okolností se právě ono ráno přecházelo na letní čas, takže spánku jsme měli o hodinu méně. Pohodlná cesta autobusem a tradiční zastávka na kávu tak byly ideální. S příjezdem do Plzně i teploty venku nabývaly přijatelných hodnot a na obloze viditelně zářilo jarní slunce. Bylo krásně. Již předem bylo nabídnuto několik variant programu dne, které si mohl každý libovolně kombinovat nebo si prostě vymyslet svou. A tak někteří z nás navštívili Techmanii, další zavítali do ZOO a nechybělo ani nadšení pro pěší turistiku v okolí Plzně. Možností bylo spousta, město Plzeň láká návštěvou památek, kaváren, muzeí i galerií. Kdo chtěl, mohl "Plzeň" i ochutnat třeba v Pivovarském muzeu. Okolo druhé hodiny odpoledne se skupinka zájemců o komentovanou prohlídku Plzně sešla na náměstí Republiky. Tam se k nám připojila paní průvodkyně z místního Informačního centra a provedla nás historickým jádrem města. Katedrála sv. Bartoloměje, Velké divadlo, dále Nové divadlo, Velká synagoga, pomník Bedřicha Smetany, František Křižík a jeho oblouková lampa, procházka v blízkosti řeky Radbuzy, základní informace, souvislosti, aktuální život v Plzni  - o tom všem paní průvodkyně zasvěceně vyprávěla. Prohlídku jsme museli s poděkováním téměř sami ukončit, jelikož atraktivních míst k prohlédnutí by bývalo bylo ještě mnoho, ale času méně. Odpoledne se pomalu klonilo k večeru a byl čas odjet zpět. Zájem o nedělní výlet byl velký, účastníků tedy mnoho, program i časový harmonogram byl přizpůsoben počtu i zájmům všech. Dohodnutý čas odjezdu se sice nakonec trochu protáhl, ale podle sdílených slov to spokojené pocity a nadšení z výletu nijak nenarušilo.  

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 08.04.2017 - 7. ples městyse Červené Pečky

V pořadí 7. ples městyse se těšil dosud největší návštěvnosti v porovnání s přechozími roky. Kapela Peklo hrála a zpívala excelentně a tančil celý sál. Hodinové vystoupení Martina Maxy hudební různorodost večera ideálně doplnilo. Charismatický zpěvák původem z Hané si získal sympatie přítomných již v pár minutách. A to i přesto, že sál Sokolovny je velkým oříškem pro zvukaře a je téměř nemožné nazvučit interprety tak, aby publikum mohlo ocenit kvalitu hudební produkce a zároveň zpěvu. Ples však nebyl pouze o hudebních vystoupeních, ale také o tanci. Dvakrát za večer byli na parketu pouze dva tanečníci a to Jiří Vácha se svou taneční partnerkou. Jejich profesionální vstupy měly energii, preciznost, půvab i šarm. Obdiv, který byl čitelný ve tvářích a reakcích pozorovatelů, mluvil za vše. Organizačně fungovalo vše, od šatny, občerstvení, programu, zázemí pro účinkující, až k příjemné atmosféře. Už nyní si v kalendáři můžete vyznačit termín 14.4.2018, kdy proběhne v pořadí 8. ples.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 30.04.2017 - Lipnice nad Sázavou

Několik předcházejících dubnových dnů bylo snad permanentně mokro. Ale v neděli se to změnilo. Přestalo pršet a na cestě do Lipnice nad Sázavou nás dokonce doprovázelo slunce. Dominantou městečka je stejnojmenný státní hrad. Je částečně zříceninou, ale mnohá místa hradu jsou citlivě zrekonstruována. Navštívili jsme tak kapli sv. Vavřince, hradní sklepení, obrannou Velkou věž a původně obytnou věž Samson. A kdo vystoupal až na ochoz obytné věže, spatřil nádherný výhled do kraje Vysočina. Dřevo a kámen ponechávají hradu jeho středověkého ducha. Tamní přírodní krajina je "plná kamene" a tak historie obce Lipnice je od počátku spojena s těžbou žuly. V místě je i kamenosochařské středisko a díla kameníků jsou viditelná v okolní krajině. Naším turistickým cílem byl i tzv. Památník národního odposlechu. Je to označení pro trojici reliéfů vytesaných do skal v přilehlých zatopených lomech uprostřed lesů. Reliéfy Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči tématicky souvisí se světoznámým dílem Osudy dobrého vojáka Švejka. Autor románu Jaroslav Hašek v Lipnici údajně napsal převážnou část Švejka a v obci je i pochován. Stal se inspirací pro mnoho dalších lidí. V jeho domku je zřízen památník s expozicí a na louce u silnice mezi Lipnicí a Dolním městem je pomník Jaroslava Haška nazvaný Hlava XXII. Vnuk a pravnuk známého spisovatele otevřeli v domě, kde Hašek psal, hostinec U České koruny. Restaurace je velmi stylově zařízena, od jídelního lístku Haškovy noviny až po interiérové prvky. Právě zde většina z nás zakončila naše poznávání Lipnice a okolí chutným obědem.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 25.06.2017 - Náchod

"Náměstí Červené Pečky - Pevnost Dobrošov", to byla trasa, kterou jsme v neděli ráno všichni absolvovali ještě společně autobusem. U pevnosti jsme se rozdělili na dvě skupiny, podle libosti a zaměření. Dobrošov bylo pro někoho výchozím místem asi dvanáctikilometrového výšlapu s příjemnou zastávkou na oběd v restauraci Peklo a s cílem v Novém Městě nad Metují. Většina ale u pevnosti zůstala a navštívila ji s průvodkyní. Jde o rozestavěnou dělostřeleckou tvrz, která byla součástí československého pohraničního opevnění budovaného v letech 1935 až 1938. Prohlídka vedla i do nejspodnějších podzemních pater, kde je stálá teplota 6°C. Zajímavostí je, že místní skalnatý kopec v sobě údajně ukrývá necelé 2 km podzemních chodeb, které vzájemně propojují tvrz Dobrošov s dalšími, původně vojenskými, objekty v krajině. Jeden z těchto objektů tzv. pěchotní srub N - S 73 Jeřáb jsme míjeli při následné turistické procházce směrem k Náchodu. Náchodský zámeček nás už z dálky lákal k návštěvě, ovšem tentokrát jsme odolali a rozhodli jsme se strávit zbývající čas v místní pizzerii a krátkou prohlídkou historického Masarykova náměstí. Tam, jak jsme zjistili, nás po celou dobu "pokojně očekával" místní rodák a spisovatel Josef Škvorecký (sedící socha, rok vzniku 2014). Odjezd k domovu už proběhl podle dohodnutých časů a míst, cestou nás zdržovala jen místy náročnější dopravní situace na silnicích.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 27.08.2017 - muzeum voskových figurín Praha

Už od rána to vypadalo na pěkný den. Výlet vlakem z Červených Peček do hlavního města měl všechno, co jsme si plánovali. Navštívili jsme muzeum voskových figurín Grévin. Muzeum bylo v Praze poprvé otevřeno v roce 2014 a bylo pojmenováno podle karikaturisty, sochaře a návrháře divadelních kostýmů Alfréda Grévina. Stejnojmenná místa jsou ve světě údajně další tři. Tento originální muzejní projekt započal již na konci 19. století. Už to jistě svědčí o dlouhodobém úspěchu. Naše prohlídka Grévin Praha začala v tzv. Magické laboratoři, pokračovala přes Staropražskou kavárnu, Svatyni sportu, Historii, Kouzelné divadlo a Plesový sál. Zažili jsme tam mnoho "nevšedních setkání", například s Vlastou Burianem, s Bedřichem Smetanou, s Karlem Rodenem i Karlem Gottem, s Petrem Čechem, ale i s Golemem, Rudolfem II., nebo třeba s Krtečkem. Součástí muzea byla i tzv. Dílna plná objevů, kde měl každý možnost vyrobit si vlastní voskovou figurínu, ovšem jen virtuálně. Navíc a relativně nově je k expozici připojen i Svět Tomáše Bati. Zvláště děti pak uvítaly interaktivní výstavu Pat a Mat, která je zakomponována téměř do všech prostor muzea. Počasí nám přálo, teploty se postupně vyšplhaly ke třicítce a nezapršelo. A tak jsme se posilněni chutným obědem i příjemně prošli. Vždyť být v Praze a nebýt na Staroměstském náměstí s Orlojem a na Karlově mostě tak snad "jako bys tam nebyl".

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 17.09.2017 - zámek Jezeří, Most

Zámek Jezeří na Mostecku patřil mezi jedno z nejvzdálenějších míst, na která jsme dosud zavítali. Vyrazili jsme brzy ráno autobusem z náměstí v Červených Pečkách, bylo ještě šero. Cestou do Ústeckého kraje se na některých místech držela mlha, teploty se pohybovaly kolem deseti stupňů, krajina byla povětšinou ještě mokrá od dřívějších dešťů. Teplá káva při tradiční zastávce příjemně probouzela. S příjezdem do Horního Jiřetína, k zámku Jezeří, se toho moc nezměnilo a tak první pohledy z vyvýšených míst v blízkosti zámku byly opravdu zvláštní, tajemné a zároveň nepřekonatelné. Hustý opar nad krajinou níže zakryl téměř všechno pod námi a působil poklidně jako bílý oblak, ohraničený zelenou přírodou a jen s tu a tam vystupujícími vrcholky komínů vzdálené elektrárny Počerady. Prohlídka zámku nás zavedla do zrekonstruovaných pokojů, ale i k místům, která na potřebné opravy teprve čekají. Původně gotický hrad byl postaven ve 14. století, dnes jde o barokní zámek s renesančními prvky. Měl mnoho majitelů a zažil spoustu dramatických událostí. Býval honosným rodovým sídlem, vězením využíváným německou armádou, ubytovnou vojsk československé armády, opuštěnou a chátrající budovou určenou k zániku... My jsme ovšem v neděli viděli zámek ve stavu, který dokazuje jeho počínající obrození. Během prohlídky zámku se mlha postupně rozplynula a svítilo slunce, oteplilo se. Z vyhlídkových míst již nešlo přehlédnout rozsáhlou oblast zasaženou místními obřími povrchovými doly. Těžbou uhlí bylo rapidně zasaženo i okresní město Most, kde jsme se plánovaně setkali s paní průvodkyní. Nejdříve jsme poobědvali, poté nás paní průvodkyně provedla městem. Mnohá místa komentovala při projížďce autobusem, některá jsme navštívili procházkou. Z vrchu Hněvín jsme měli Most jako na dlani. Starobylá část města byla téměř zničena kvůli prioritní potřebě těžby uhlí. Zachoval se kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl v souladu s tehdejší prioritou v roce 1975 přesunut o 841 m. Přesun je údajně zapsán do zlaté knihy Guinessových rekordů tisíciletí. Právě na tomto místě jsme se v pozdním odpoledni s průvodkyní rozloučili a Mostecko opustili. Obloha se zatáhla a na cestě domu nás doprovázel už jen déšť.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 22.10.2017 - Český Šternberk

Návštěva hradu Český Šternberk se za uplynulé roky stala tradiční akcí a pro někoho možná očekávanou samozřejmostí. Ačkoli v neděli ráno zpočátku pršelo, sešlo se nás více, než loňský rok. Přeháňky nás doprovodily ještě několikrát během dopoledne a tak ti, co vlak z Červených Peček opustili dříve a rozhodli se trasu na hrad absolvovat z větší či menší části turisticky, prostě trochu zmokli. Na hradě už to nikoho netrápilo. Tam bylo teplo, sucho a hlavně veselo. Prohlídka nám dovolila poznat prostory hradu netradičním způsobem. Scénky, které jsme viděli, se odehrávaly v naší bezprostřední blízkosti. Jejich texty, kostýmy, jména a charaktery postav vycházely z historických událostí hradu a interiéry pokojů představení ideálně doplňovaly. Oběd v místní hradní restauraci a návštěva dělostřeleckého pluku u nedaleké hradní hladomorny rovněž přispěly k dobré atmosféře dne. A když se na to postupně i vyčasilo a na obloze se objevilo slunce, nezle nic víc než dodat "To se prostě musí zažít". 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 12.11.2017 - Staré Hrady

Hrad a zámek Staré Hrady je zrekonstruovaný historický komplex ve stejnojmenné obci, která je od Červených Peček vzdálená asi 55 km. Objekt byl v roce 2007 zakoupen manželi Sukovými a jejich počátečním záměrem bylo umístit zde své sbírky historických předmětů. Z příjezdové silnice, poblíž které parkoval i náš autobus, jsme viděli jen vysokou zámeckou zeď zdobenou psaníčkovým sgrafitem. Ovšem branou v této zdi jsme vstoupili do úplně jiného světa. První nádvoří vypadalo jako středověké hradní zázemí se zvířectvem, krčmou i rytířskými stany. Druhé zámecké nádvoří bylo ušlechtilé, oku lahodily stylově opravené venkovní prostory zámku. Navštívili jsme prohlídkový okruh s názvem Jak se žilo za císaře pána Františka Josefa I. Procházeli jsme expozicemi připomínajícími kupecké krámky, obchod s kávou, loveckou chodbu, ložnici, pracovnu a kuchyni. Ale pohledy dětí a slova paní průvodkyně směřovaly často hlavně k všudypřítomným pohádkovým bytostem. Slyšeli jsme příběhy o zdejších skřítcích, dracích a v dalším sklepním prohlídkovém okruhu zazněla vyprávění o hradních obrech, vodnících a čertech. Tajemno se k hradu váže již díky pověsti o templářích. Pověst mimo jiné říká, že tento mocný křesťanský rytířský řád je původním vlastníkem a jeho členové tu zakopali poklad. Nakonec jsme zavítali do hradní krčmy. Tam dorazili i ti z nás, kteří nedělní den věnovali turistice v okolí. Chutný oběd a teplo kamen nám tu v listopadovém podzimním dni dodaly potřebnou energii.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

pátek 1.12.2017 - Rozsvícení stromu v Červených Pečkách

Páteční večer měl v Červených Pečkách sváteční atmosféru. Byla zima a to bylo dobře, však byl 1. prosinec. S blížící se pátou hodinou se proluka vedle cukrárny na náměstí začala zaplňovat lidmi, z místního rozhlasu koledy lákaly sousedy ven - postát společně s ostatními, popovídat si, zastavit se v předvánočním shonu, podívat se na dětské představení, zavolat na Ježíška... Každý si mohl najít svůj důvod a přivítat společně s ostatními příchod adventních dnů. Letošní program Rozsvícení Vánočního stromu začal vystoupením dětí z místního Junáka. Ve světle reflektorů se proluka stala divadelním jevištěm. Vánoční písně ztvárněné tancem, biblický příběh o cestě do Betléma i zpěv koled zaujaly nápaditou choreografií i provedením. Následná slova pana starosty po právu ocenila účinkující i ty, kteří svůj čas a pozornost věnovali pečlivé přípravě vystoupení. Při tradičním volání "Ježíšku" se rozsvítil červenopečecký Vánoční strom. V průběhu večera diváci oceňovali teplé občerstvení vně i uvnitř cukrárny a krásné perníčky, které junáci rozdávali. Někteří lidé přispěli dobrovolnou finanční částkou, která tak zpříjemní advent i kočkám v útulku. Příjemné, klidné, takové bylo červenopečecké rozsvícení Vánočního stromu a takové přejeme i nadcházející dny a týdny.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 16.12.2017 - Paběnice / beseda s P. Pafkem

V sobotu 16.12. jsme navštívili v nedaleké obci Paběnice besedu s Prof. MUDr. Pavlem Pafkem. Podle ohlasů účastníků šlo o velmi příjemné setkání. Pan profesor se svými slovy dotkl zdravotnictví, ekonomiky, filosofie i sportu. Sdílel své osobní názory, profesní i rodinné zážitky a šířil hlavně radost a pozitivní přístup k životu. Beseda byla součástí předvánočního setkání, takže jsme byli zváni i na taneční vystoupení místních dětí i dospělých. Příjemné bylo i občerstvení, lidé a atmosféra vůbec.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin