2019

sobota 5.1.2019 - Tříkrálový pochod

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele je vzácnou památkou seznamu UNESCO a je součástí vůbec nejstarší části města Kutné Hory. Právě toto místo se stalo cílem letošního Tříkrálového pochodu. Na jeho počátku se nás na náměstí v Červených Pečkách sešlo (vzhledem k nepříznivému počasí) celkem 19. Cestou se počasí zlepšilo alespoň tak, že ustal déšť a během dopoledne i nepříjemný vítr. V pravé poledne se nás před katedrálou sešlo dokonce více, než ráno v Červených Pečkách. Někteří se totiž rozhodli oželet pěší cestu, ale komentovanou prohlídku katedrály ne. A do Kutné Hory přijeli právě a pouze na prohlídku. Komentář paní průvodkyně, která nás provedla katedrálou, značil její hluboký zájem o zmíněnou církevní stavbu bývalého nejstaršího cisterciáckého opatství v Čechách i o římskokatolické vyznání. Zároveň byly nepřehlédnutelné její bohaté profesní zkušenosti. Seznámila nás nejen s dostupnými informacemi o počátku vzniku chrámu, jeho stavbě a užívání, ale i se souvislostmi z dob posledních desetiletí. Katedrála mimo jiné ohromuje geometricky skvostnými objekty stavitele Jana Santiniho (Jan Blažej SANTINI - Aichel), obrazy Petra Brandla a zatím světově nejstarším gotickým originálem monstrance. Po prohlídce většina z nás zavítala do kutnohorské restaurace Kréta na pozdní oběd. Poté už každý šel vlastním směrem - někdo na autobus a někdo poctivě pěšky zpět směrem na Červené Pečky.

středa 9.1.2019 - divadlo Bez zábradlí

Ve středu 9. ledna jsme jeli do pražského divadla Bez zábradlí. Hra režizéra Michaela Frayna Bez Roucha aneb Ještě jednou zezadu nalákala z našich řad celkem 23 lidí. Obsah hry přibližují slova "Komedie světoznámého dramatika o tom, jak těžký je herecký chlebíček, ale zároveň je to veliká legrace." A bylo to tak. V prvním dějství mohlo budit představení dojem, že jde o nácvik nezajímavého kusu jakoby ochotnickým spolkem. Ovšem v druhé části hry byl tentýž kus sehrán ještě jednou a doslova "zezadu" - kulisy na jevišti se otočily a herci sehráli i minidramata a běžné situace, které se při představení dějí a herecký tým zažívá v zákulisí v průběhu představení. Ve výsledku se opravdu potvrdila slova komentující hru na dostupných zdrojích. Večer jsme si tradičně před představením zpříjemnili i malým občerstvením v restauraci nebo kavárně. A společnou cestu vyhřátým autobusem do Prahy a zpět do Červených Peček v chladném zimním počasí uvítal jistě každý z nás.

neděle 24.3.2019 - Štefánikova hvězdárna Praha

Nedělní ráno bylo spíše zamračené, ale bez deště, s teplotami okolo 10°C. A tak to vydrželo v průběhu celého dne. Jeli jsme vlakem do Prahy. Cesta byla příjemná. A někteří z nás měli štěstí i na trpělivého zaměstnance Českých drah, který uměl v dnešním širokém spektru nabídek poradit a ideálně nakombinovat jízdenku vhodnou pro naše plánované aktivity. První kroky v Praze vedly směrem na vrch Petřín. Pravda je, že k vrchu jsme spíše popojížděli, a to tramvají a lanovou dráhou. Tak jsme se totiž na Štefánikovu hvězdárnu na Petříně dostali včas na předem domluvený program. Tam se nás nakonec sešlo celkem 16. Nejdříve jsme shlédli dva krátké filmy, o noční obloze z pohledu pozemšťana a o základních poznatcích o vesmírných dlouhodobě pozorovatelných objektech. Poté se nám velmi ochotně věnoval zasvěcený lektor - průvodce. Zavedl nás do kopulí hvězdárny, kde jsou návštěvníkům přístupné dva dalekohledy. Popsal nám jejich stavbu a vysvětlil nám princip fungování. Na přímé pozorování oblohy právě nebylo vhodné počasí, ale i tak stálá expozice v prostorách hvězdárny poskytovala mnohé informace o noční obloze a hvězdách a planetách na ní a Slunci, které je tu možné pozorovat ve dne. Pan průvodce zodpověděl všechny naše dotazy a bylo znát, že o astronomii ví rozhodně víc než si my umíme představit. Když jsem opouštěli hvězdárnu, rozešli jsme se už podle zájmů v menších skupinkách. Někteří díky pokročilému popoledni zavítali zrovna na pozdní oběd a někteří navštívili třeba pražské Muzeum hraček. I tak se nás většina znovu sešla ve vlaku směrem zpět na Kolín do Červených Peček. Byl to fajn den.

sobota 6.4.2019 - 9. ples městyse Červené Pečky

V sobotu večer se v červeneopečeckém sále sokolovny tančilo snad v jednom kuse. Ples doznal oproti předešlým letům jen drobných změn. Tento rok se v programu poprvé neobjevilo předtančení v podání profesionálů. Důvodem byla časový vytíženost tanečního páru a proto jsme již ve velkém předstihu rezervovali místo v jeho kalendáři na rok příští. Ovšem na zábavu to, jak se zdálo, nemělo velký vliv. Taneční orchestr Peklo hrál již tradičně písně různých žánrů, zvláště skladby lidmi oblíbené. A očekávaný host večera skupina Pangea - The Beatles Revival? - Vypadali jako Beatles a hráli jako Beatles, jak je známe ze světových záznamů. Stále plný taneční parket svědčil o popularitě jejich hudby napříč generacemi a rovněž o vynikajícím provedení členů skupiny Pangea. I když ples navštívilo méně lidí než obvykle, jednalo se o velmi pěkný taneční večer. Poděkování patří všem návštěvníkům, díky kterým dává vynaložené úsilí smysl. V kalendářích si již nyní můžete označit první dubnovou sobotu v roce 2020. Kulatý 10. ples městyse proběhne v sobotu 4.4.2020.

pátek 3.5.2019 - divadlo Paběnice

V pátek v podvečer jsme jeli za kulturou do Paběnic. Místní ochotnický divadelní soubor nastudoval hru J. Stelibského, K. Melíška a J. Mottla s názvem Ostrov milování. Děj hry je zasazen do první poloviny 20. století a začíná na zaoceánské jachtě, kde se o zábavu pasažérů stará aranžér dobrodružné výpravy Waldemar Botrys a o směr cesty kapitán Van Trok. Pasažéři na lodi jsou hlavně zámožní znudění podnikatelé té doby, například ocelářský magnát Prosper Golden s rodinou. Loď ztroskotá na malém ostrůvku, kde se trosečníků ujmou přátelští domorodci. Na ostrově se objevuje i dopravní pilot Sven Hansen, který se tu snaží zprovoznit své letadlo, a dokonce dojde i k přepadení piráty. Děj komedie sleduje hlavně mezilidské vztahy a zvláště milostné, které se v průběhu různě komplikují. Po zachránění v přístavní krčmě se nakonec všechny složité vztahy rozuzlí. Herci ochotnického spolku hru pojali samozřejmě i "po svém", nechyběl jejich humor ani občasné improvizace. Hra byla živě doprovázena instrumentálním souborem, který tak obohatil divácký zážitek o prvorepublikové skladby. Ve výsledku šlo podle ohlasů našich diváků o velmi příjemný zábavný večer a to i přesto, že byl značně dlouhý. Zpět do Červených Peček jsme se totiž dostali až kolem půlnoci.

sobota 18.5.2019 - hospital Kuks

V sobotu 18. května proběhl zájezd do Královéhradeckého kraje jehož hlavním cílem byl hospital Kuks. S pravidelnou zastávkou na kávu jsme do vesnice Kuks dorazili před devátou hodinou. Obloha už byla celkem jasná a teplota se z ranních 10°C začala šplhat k příjemnějším vyšším hodnotám. Po příjezdu jsme se po větších či menších skupinkách podle zájmu vydali poznávat okolí Kuksu. Turistům Kuks nabízí trasy s názvem Křížová cesta 21. století, Půjdem spolu do Betléma, Braunův Betlém a další cesty značené turistickými značkami. Na pojmenovaných trasách je možno vidět nejen do skal vytesané reliéfy barokního sochaře Matyáše Brauna, ale i sochařské práce soudobých předních českých umělců. Někteří z nás tak při obědě měli v nohách i přes deset kilometrů. Na půl druhou jsme se začali scházet přímo před hospitalem Kuks. V něm byla předem domluvená komentovaná prohlídka. Slova pana průvodce osvětlila historii hospitalu - místa v historii určeného především pro dlouhodobě nemocné pacienty. František Antonín Špork byl syn vestfálského vojáka, který se v 17. století stal majetným císařským generálem. A právě on nechal v kraji zasadit barokní sochy, postavit svou hraběcí rezidenci, lázně a klášter s hospitalem, který měl být posledním domovem pro vysloužilé vojáky z okolí. Úplného splnění svého vytyčeného cíle se hrabě nedožil, místo bylo po jeho odchodu využíváno jinak. Třeba pro řád milosrdných mnichů, který zde nechal vybudovat lékárnu U Granátového jablka, nebo jako sklad arizovaného majetku, jako polepšovna, ...a poslední domov pro dlouhodobě nemocné pacienty. Špork ale stihl ještě nechat olemovat terasu před hospitalem sochami ctností a neřestí. Tato díla jsou dnes nahrazena věrnými kopiemi, ale na nádvoří v přilehlé budově hospitalu jsme při prohlídce viděli i originální sochy ctností a neřestí z dílny Matyáše Brauna. I bez pana průvodce jsme měli v přilehlých prostorách hospitalu pak co dělat. Je tu totiž bylinková zahrada, voňavý krámek s výrobky z bylin a regionální vzdělávací centrum.

neděle 26.5.2019 - pěší výlet údolím Vrchlice

V neděli ráno jsme se sešli na náměstí v Červených Pečkách a autobusovou linkou v 8:25 se přiblížili na kraj Kutné Hory. Pěší výlet po blízkém okolí tohoto města se měl původně konat v jiný termín, ale vzhledem k okolnostem se přesunul právě na den 26. května. Sešlo se nás deset. Počasí bylo ideální - slunce, jasná obloha a bezvětří, s teplotami postupně až kolem 20°C. Trasa vedla podél kutnohorské nemocnice nejdříve do Bylan. Prošli jsme Škvárovnu, archeologické naleziště i chatovou oblast v blízkosti Velkého rybníka. Jak bylo vidět, jeho okolí prošlo v posledních letech revitalizací a přírodními a stavebními úpravami. Milé překvapení na nás čekalo na vrcholku skalního masivu nad Velkým rybníkem, kde pro nás bylo připraveno velmi příjemné pohoštění. Příjemné místo, chutné pohoštění a nádherný výhled na hladinu rybníka - tak vypadala naše přestávka v půli trasy. Poděkování za to právem náleží paní Beránkové. Po červené turistické značce jsme pak brouzdali údolím řeky Vrchlice až do Kutné Hory. Když jsme dorazili do centra, měli jsme za sebou 14 kilometrů. Společně jsme prošli městem k autobusovému nádraží. Někteří se posadili v restauraci na chutný oběd. A nakonec se dříve nebo později téměř všichni dovezli autobusem zpět do Červených Peček. Jednalo se o příjemně strávený den.

neděle 9.6.2019 - Adršpašské skály

Výlet do Adršpašských skal začal pozitivně již ráno a to nedělním počasím. Bylo opravdu pěkně, jasno, bez deště. Ráno u autobusu v Červených Pečkách bylo ještě příjemně svěže, přes den se teploty šplhaly nad 25°C. Dvacet dva účastníků tak využilo připravený program a vyrazilo po značených turistických cestách Adršpašsko - teplických skal. Do chráněné oblasti jsme vstoupili v Adršpachu. Na prvních kilometrech jsme potkávali mnoho českých, polských i německých turistů. Nebylo divu, už na počátku vodní plocha Pískovna, sklaní útvary Koberce a Čertův most a další útvary skalního města fascinovaly každého, kdo procházel kolem. Atmosféra mezi skalami byla přímo pohádková a teploty uvnitř skalního města rázně poklesly. Kdo pokračoval po žluté trase, viděl Malý a Velký Adršpašský vodopád na řece Metuji a měl možnost svést se lodičkou po Adršpašském jezírku. Následovala Vlčí rokle, která propojuje Adršpašské skály s Teplickými. A kdo chtěl podrobněji prozkoumat krásy Teplických skal, mohl zvolit i cestu po modré turistické značce. Zákoutí skalního města nás často i překvapila tím, kam nás vedla. Ve výsledku jsme se všichni opět sešli ve Střmenském podhradí, kde je vstup (pro nás ten den výstup) z Teplických skal. Někdo měl v nohách 6 kilometrů, někdo i 15. Restaurace v místě nabízela řadu chutných jídel, obsluha byla rychlá a všichni zde spokojeně zakončili výlet skalním městem.  

neděle 25.8.2019 - Národní muzeum

V neděli 25. srpna jsme navštívili Prahu. I když prázdniny byly téměř u konce, teploty byly jako uprostřed parného léta. U vlaku se nás sešlo dvanáct. Společným cílem v našem hlavním městě bylo Národní muzeum. Nově zrekonstruovaná budova na Václavském náměstí byla slavnostně otevřena v roce 2018 v souvislosti s oslavami 100 let od založení republiky. Při naší návštěvě jsme mohli vidět nově upravené exteriéry a mnohé interiéry. Za pozornost rozhodně stála multimediální výstava Tutanchamon RealExperience, která představila jednoho z nejznámějších egyptských faraonů prostřednictvím jak starobylých originálních artefaktů, tak nejnovějších technologií. Uchvátila návštěvníky vystavenými exponáty, velkoplošnými projekcemi a individuálním hlasovým průvodcem v několika jazycích. Vědecká přesnost veškeré podívané byla zajištěna renomovanými, světově proslulými egyptology, kteří se na projektu podíleli. Historická budova muzea aktuálně ještě nabízela expozice Rytíři nebes o osudech československých letců v období 2. sv. války, Panteon s připomenutím historických českých osobností včetně ochozu a kupoli. Každý z nás si mohl zakoupit vstupenku přizpůsobenou svým požadavkům. Krátce po poledni jsme budovu muzea opustili. V tu dobu jsme docenili načasování naší přítomnosti. Počet příchozích návštěvníků se totiž očividně znásobil. Většina z nás se společně naobědvala v nedaleké oblíbené restauraci Havelská Koruna. A poté si každý zvolil program v hlavním městě i následný čas odjezdu vlaku podle svých možností a zájmů. Byl to příjemný den. 

neděle 8.9.2019 - ZOO Dvůr Králové

Druhý zářijový víkend začal celkem chladným a vlhkým počasím, takže neděle bez deště s teplotami okolo 20°C byla příjemným překvapením. Do Dvora Králové nás z červenopečeckého náměstí vyrazil téměř plný autobus. Cestou jsme tradičně zastavili na ranní kávu, další občerstvení bylo v prostorách ZOO Dvůr Králové. ZOO byla založena v roce 1946. Se zahradou je spjato zvláště jméno Josefa Vágnera, což byl přírodovědec, cestovatel a hlavně ředitel zahrady. V šedesátých letech 20. století přivezl ze svých expedic do Afriky a Asie tisíce zvířat, která dala základ mnohým chovům. Jeho cílem bylo, aby zvířata v lidské péči co nejvíce prosperovala. Později byla chovná část na jeho počest pojmenována Africké safari Josefa Vágnera a v roce 2016 byla prohlášena kulturní památkou. Dnes nese zoo jméno Safari Park Dvůr Králově a posláním parku je mimo jiné i vracet zvířata do volné přírody a chránit je v jejich přirozeném prostředí. Park nabízí části s volným výběhem zvířat (Africké safari Josefa Vágnera a Lví safari) a několik expozic a pavilónů. Zahrada má tři části - klasická pěší část zahrady, pěší safari a safari pro vyjížďky s vozidlem. V Galerii Zdeňka Buriana mohou návštěvníci shlédnout sbírku 147 malířských děl s prehistorickou tématikou. V areálu je několik míst s možností občerstvení. A zajímavostí je, že zoo nabízí třeba i netradiční zážitky v Safari Parku, například "Ošetřovatelem v Safari parku" nebo projížďka večerním safari. My jsme v malebné zoologické zahradě pobývali jen za dne. Když se blížila třetí odpolední hodina, vyjížděli jsme zpět do Červených Peček.

sobota 14.9.2019 - Senát Parlamentu ČR

Senát Parlamentu České republiky sídlí na Malé Straně v Praze ve třech objektech. A právě tam jsme se vypravili v sobotu 14. září. Cestovali jsme vlakem. V ranních hodinách jsme se prošli od Hlavního nádraží přes Václavské a Staroměstské náměstí, po Karlově mostě, až do ulic přilehlých Senátu Parlamentu ČR. Praha byla v tu dobu ještě oproštěná od davů turistů. A to jak v ulicích, tak i v kavárně, kde jsme si zpříjemnili čekání na domluvenou schůzku s paní průvodkyní. S jedenáctou hodinou jsme se přesunuli do areálu Valdštejnského, Kolovratského a Malého Fürstenberského paláce a započali komentovanou prohlídku. Navštívili jsme Hlavní sál, Rytířskou síň, Předpokoj a Audienční síň, Mytologickou chodbu. A v neposlední řádě i Jednací sál Senátu ČR, kde pravidelně usedá a jedná 81 senátorů volených na šest let. Přičemž cyklus volby zakotvený v Ústavě České Republiky obsahuje fakt, že každé dva roky dochází k volbě 27 senátorů, tzn. obměňuje se jedna třetina Senátu. Senát tak nemůže být rozpuštěn a stále pokračuje ve své činnosti. Informace o prostorách, výzdobě a historii budov Senátu byly velmi zajímavé a hlavně díky paní průvodkyni poutavě podávány. Ovšem sedět v Jednacím sále a procházet mezi senátorskými lavicemi, to byl jedinečný zážitek. Bohatě zdobené prostory paláců jsme asi po hodině opustili a zašli ještě do přilehlé neméně krásné Valdštejnské zahrady. Poté se už naše šestnáctičlenná skupinka rozešla podle zájmů do pražských ulic. Ale mnozí jsme se opět sešli na obědě v restauraci Havelská koruna. Zpáteční cestu vlakem už si každý načasoval sám. Den byl slunečný a relativně teplý. A podle ohlasů účastníků stál výlet do Senátu Parlamentu rozhodně za to.

6.10.2019 - Český Krumlov

Český Krumlov je nádherné město v Jihočeském kraji. I když je vzdáleno od Červených Peček téměř 200 km, naplnila se kapacita zájezdu na českokrumlovský zámek poměrně rychle. Nedělní ráno bylo zamračené a studené, ovšem s příjezdem do Českého Krumlova se den vyjasnil. Po jedenácté hodině jsme vyrazili na komentovanou prohlídku zámeckých prostor. Ta byla obohacena zajímavým historickými postřehy pana průvodce. V závěru prohlídky někteří neodolali a pokusili se o nějaký ten taneční krok v maškarním tanečním sále. Prostory zámku byly i mimo komnaty plné turistů, na několika nádvořích se pak v obchůdcích prodávaly suvenýry. Oběd jsme měli společný, domluvený byl v nedaleké restauraci Pod Radnicí. Byl výborný a hospůdka útulná. Někteří v ní poseděli ještě déle a někteří se o to víc prošli. V zámecké zahradě bylo několik fontán, geometricky přesně upravená zeleň a divadlo s otáčivým hledištěm. A historické centrum města je prostě úchvatné. Od úzkých i širších uliček, stylových domů, dřevěných mostů, mlýnského kola až po jez na řece Vltavě, která městem protéká. Při procházce vysvitlo dokonce i slunce. A celkový dojem z výletu do Českého Krumlova byl jednoznačně pozitivní.

20.10.2019 - Český Šternberk

I tento rok jsme navštívili hrad Český Šternberk a to, jako již tradičně, na konci sezóny. V tu dobu jsou prohlídky hradu doslova kouzelné. Hradem provází klíčnice a v hradních místnostech se odehrávají scénky, které nechávají zažít návštěvníkům život na hradě v letech dávno minulých. Je to příjemné, mnohdy i vtipné a s historií hradu to poutavě seznámí děti i dospělé bez dlouhých proslovů o historii hradu. V blízkosti hradu byl u hladomorny dělostřelecký pluk. Někdo si věž hladomorny vylezl až nahoru, někdo jen vnímal rány z děla, které se čas od času ozývaly krajem.Káva v hradní krčmě i chutný oběd v restauraci pod hradem nám rovněž zpříjemnily den. Jen cesta byla netradiční. České dráhy měly zrovna výluku na trati z Červených Peček. Takže naše desetičlenná skupinka v rámci služeb Českých drah cestovala i autobusem. Počasí bylo fajn a neděle také.   

26.10.2019 - Kudowa-Zdroj

Poslední říjnovou sobotu jsme vyrazili z Červených Peček autobusem směrem na Náchod a polské příhraniční město Kudowa-Zdroj. Něčí záměr byl vystoupit v Náchodě, další plánovali nákupy.. Ráno bylo chladno, mlha, teplota 8°C, ovšem cesta byla plynulá. Náchod i tržnice jsou místa od sebe vzdálená opravdu jen pár kilometrů. Takže obě naše skupiny zaregistrovaly po desáté hodině razantní změnu počasí. Začalo svítit slunce a teplota vzduchu se vyšplhala i nad 20°C. Turisté, kteří zůstali ještě na české straně hranice, navštívili náchodský zámek s komentovanou prohlídkou, náměstí i informační centrum. A v Polsku se nakupovalo. Oblečení, dekorace, pochutiny, hračky, ale i zboží související s blížícími se svátky. A pokud to na tržnici někomu přišlo příliš dlouhé, mohl se v tom hezkém počasí porozhlédnout i po polském kraji. Cesta zpět byla svižná, do Červených Peček jsme přijeli po půl třetí odpoledne.

3.11.2019 - Poniklá

V neděli 3. listopadu se stala cílem našeho posledního letošního zájezdu malá vesnička v Libereckém kraji v okrese Semily s názvem Poniklá. Stále známější je tamní rodinná firma Rautis zabývající se výrobou korálkových vánočních ozdob. V prostorách firmy jsme prošli v rámci exkurze tři domy. Viděli jsme postup ruční výroby perličkových ozdob od vyfouknutí skleněné perličky až po hotovou ozdobu. Slyšeli jsme historická fakta sahající až do roku 1902. A snad téměř všichni jsme si nějakou ozdobu z připravených částí vyrobili. A příliš snadné to nebylo. Chtělo to zručnost, jemnost, dobrý zrak a čas. Čas byl a chuť taky a tak pod našima rukama vznikali hvězdičky, sněhuláci, zvonečky a kytičky různých kvalit. Dílna byla zároveň propojená s místní prodejnou, takže si každý mohl udělat radost i zakoupením ozdoby vytvořené profesionály. Škála produktů byla opravdu široká, tématicky zaměřená zvláště na Vánoce. Ceny nebyly zrovna nízké, ovšem po nahlédnutí do procesu výroby a vlastního zažití trpělivého řemesla se dá konstatovat, že byly dostatečně vypovídající a korektní. V okolí firmy Rautis někteří při procházce objevili i malou kavárnu, Muzeum krkonošských řemesel, dětské hřiště, ponikelský kostel či školu. Všudypřítomné byly roubené domky, tak typické pro horskou a podhorskou oblast. S blížící se druhou hodinou odpolední jsme naším autobusem popojeli do nedaleké Jilemnice na oběd. Rezervaci jsme měli v restauraci Šaldův statek pro celou naší skupinu. Všem chutnalo. Řádně zasyceni jsme ještě prošli místní náměstí a přilehlé uličky a se čtvrtou hodinou jsme Jilemnici opustili. Počasí bylo podzimní, trochu sychravo s teplotami kolem 10°C. Příjemná atmosféra navštívených míst, pohodlná cesta autobusem i účastníci sami vytvořili prima den.