2021

sobota 9.1.2021 - Tříkrálový pochod

V sobotu 9. ledna se konal tradiční Tříkrálový pochod. Počasí nám přálo, teploty se pohybovaly mírně pod nulou a svítilo i slunce. V rámci opatření kvůli pandemii koronaviru byl tentokrát organizován v netradiční podobě. Na pochod vyrážely z náměstí v Červených Pečkách rodinné skupinky i dvojice kamarádů či známých postupně, v průběhu 9. a 10. hodiny dopolední. Pro účastníky byly připraveny "startovní obálky" s informacemi o trase, mapou a dalšími potřebnými údaji. Plánovaná cesta nás vedla z Červených Peček podél novostaveb Na vyhlídce, okolo sadu, do Vlčích hor. Po polních obslužných cestách jsme směřovali do obce Přítoky, dále po silnici směrem na Bylany. Pár kilometrů před vesnicí jsme na rozcestí odbočili k prameni sv. Vojtěcha. Od pramene již trasa pochodu kopírovala trasu prvního kutnohorského vodovodu (datovaného do 1. poloviny 15. století) - přes osadu Škvárovna až do města Kutná Hora. Ve městě mohl každý využít pozvání na kávu, čokoládu či jiné dobroty v cíli pochodu - v obchůdku Al Andalous v Husově ulici. Z Kutné Hory již někteří jeli domů autobusem, někdo se ale ještě prošel i cestou zpět do Červených Peček. Ve výsledku se desetikilometrového pochodu zúčastnilo kolem 30 lidí. V několika posledních měsících bylo nutné výlety kulturní komise pozastavit, a proto byl zájem o tento turistický výšlap v netradiční podobě velmi potěšující. Budeme rádi, když zájem potrvá i v dalších podobně laděných výletech, kvůli pandemii alespoň turistických. Nadto, bych rád vyjádřil přání všem a to slovy z jedné obálky darované na startu pochodu: "Pozor - nová, 365 dní trvající cesta okolo Slunce právě začíná. Ať je co nejlepší, plná skvělých zážitků a úspěchů."

sobota 6.2.2021 - údolím Polepky

Turistickým výšlapem údolím Polepky jsme v sobotu 6. února pokračovali v našich výletech po blízkém okolí. Předpověď počasí se tentokrát nemýlila a už několik dnů předem naznačovala, že tentokrát nepůjde o rekord v počtu účastníků. Teploty byly jen málo nad nulou a střídavě sněžilo i jemně pršelo. Trasa po silnicích i zpevněných cestách údolím polepského potoka byla pěkná a pro některé z nich dosud nepoznaná. Navíc zde byla možnost upravit si délku výletu a využít cesty, které původních 15 kilometrů více či méně zkrátili. Pro každého bylo tedy výzvou, zda navštíví Dobešovice, Hranice, okolí Skokanovského rybníka, Ratboř, Pašinku, Polepy a zda dojde až do města Kolín. Pro ty, kteří došli do Kolína, se k cestě zpět do Červených Peček nabízela cesta vlakem, nebo autobusem. Všichni účastníci dostali opět podporu v podobě infolistu s vyznačenými možnými trasami a dalšími praktickými informacemi pro případ potřeby. Bylo fajn navštívit zajímavá místa více či méně vzdálená Červeným Pečkám.

neděle 17.5. - Z Kolína do Týnce nad Labem

Po tříměsíční výletní odmlce jsme opět obnovili pořádání výletů po okolí Červených Peček. Návrat k běžnému programu kulturní komise a k poznávání nových míst po celé republice bude ještě dlouhý, ale i tyto "drobné výlety" jsou příležitostí k příjemnému trávení volného času. Tentokrát byla turistika směrována z Kolína do Týnce nad Labem. V půl osmé ráno jsme se sešli před kolínským hlavním vlakovým nádražím, kde zájemci dostali k dispozici obálku s vyznačenými možnými trasami a praktickými informacemi. Každý si tak mohl zvolit svou porci kilometrů a náročnost, ale nakonec tuto možnost nikdo nevyužil a všichni jsme trávili nedělní dopoledne společně. Prošli jsme se z Kolína proti směru řeky Labe a podél jejího toku až do Veletova. Poslední kilometry cesty jsme absolvovali po silnici a mezi žlutými řepkovými poli pokračovali do Lžovic a Týnce nad Labem. V mapě je cesta značena jako cyklotrasa, ale pro pěší turistiku je vhodná také. V nohách jsme ve výsledku měli 16 km. V Týnci nad Labem jsem tak rádi zvolili vlak pro návrat zpět. Výlet to byl hodně pěkný a v příjemném počtu účastníků. Počasí nám doslova přálo - kudy jsme šli, tam bylo hezky, i když všude jinde v okolí to sem tam vypadlo na déšť. Po několika mokrých dnech to bylo počasí jak na objednávku. 

neděle 13.6. - lužním lesem z Velkého Oseka do Kolína

V neděli 13. června proběhl další pokus uskutečnit pěší výlet lužním lesem z Velkého Oseka do Kolína. Předchozí zhatilo počasí a tentokrát nám naštěstí přálo. Vlakem / výlukovým autobusem jsme hned dojeli do Velkého Oseka, kde každý zájemce dostal informační list s mapou a popisem cesty, a pak už nás čekala avizovaná turistická trasa směrem do Kolína. I když byla připravena možnost volit individuální trasy a rychlost, zůstali jsme všichni spolu. Prošli jsme obcí Velký Osek a pokračovali jsme lesem až do chatové oblasti Na Přívoze, později i k samotnému přívozu Oseček na řece Labi. Následně jsme po cyklotrase Labská (podél řeky Labe) pokračovali směrem do Kolína. Cesta byla rovinatá, zpevněná nebo přímo asfaltová a i po sobotním dešti suchá. V lužních lesích bylo příjemně, u malých rybníků bylo živo - zvuky žab někdy nešlo přeslechnout. Podél Labe bylo vidět, že letní sezóna pomalu startuje - přistavěné lodě, několik rybářů se stanovým nebo karavanovým zázemím, cyklisté, turisté. V Kolíně nás mile překvapila mobilní kavárna u workoutového hřiště u zimního stadionu. Příležitost posedět a dát si něco dobrého. Cesta byla nenáročná, nálada fajn, šli jsme klidným tempem a v nohách jsme ve výsledku měli okolo 15/16 kilometrů. Byla to příjemně strávená neděle.

sobota 10.7. - komentovaná prohlídka Kolína

V sobotu 10. července jsme se v 9 hodin ráno sešli na červenopečeckém náměstí za pěkného, "výletního" počasí, ideálního i na turistiku. Možnost procházky do Kolína ale nikdo nevyužil a všichni zvolili cestu autobusem. Vystoupili jsme poblíž Obecního domu a využili jsme ještě před domluvenou komentovanou prohlídkou čas individuálně dle aktuální sobotní nálady. V 11 hodin jsme už byli všichni připraveni u rozhledny Vodárna Kolín. Pan průvodce z kolínského regionálního muzea právě tam začal své vyprávění. Stavba vodárny je spojena s rokem 1927, po výpadku své funkčnosti, následně i změnách majitele se dočkala své rekonstrukce v rukou města Kolín v roce 2015. Dnes si můžeme vylézt na věžový vodojem navržený architektem Františkem Jandou po točitém schodišti - je opraven a veřejnosti přístupný jako rozhledna. Následně jsme procházeli ulicemi a uličkami pražského předměstí a poslouchali komentáře o historických událostech a proměnách zdejších domů a staveb, což pan průvodce dokládal i dobovými fotografiemi. Bylo zajímavé vidět původní a aktuální podobu dnešní Billy na náměstí Republiky, objekty bývalých prosperujících podniků, vily prvorepublikových podnikatelů,původní podobu bytových domů (dřívějších kasáren) v blízkosti Pražské ulice. Nahlédli jsme i do (pravděpodobně) zatopeného lomu v ulici Na Spravedlnosti, dozvěděli se o tamějším místě, kde bylo ve středověku vykonáváno městské hrdelní právo. A pro neznalé i pamětníky byl vysvětlen původ názvu zastávky městské hromadné dopravy "Kolín, Modrý bod". Na závěr pan průvodce ještě některé z nás doprovodil do Veigertovského domu na Karlově náměstí, kde je k vidění výstava s názvem Sladkosti na Kolínsku aneb Z historie výroby čokolády, cukrovinek a kávových náhražek. Počasí nám zůstalo po celou dobu hezky slunečné, někdo dokonce vyhledával i příjemný stín. Poznávání zajímavých míst v našem nejbližším okolí bude mít pokračování poslední srpnovou sobotu. Přímo u pomníku bitvy u Kolína si poslechneme povídání o této historické události. Celá akce je opět připravena tak, aby se jí mohli účastnit příznivci turistiky  a také ti, kteří mají zájem pouze o komentovanou část.

28.8.2021 - bitva u Kolína / památky Kolína s průvodcem

Sobota 28. srpna byla jedním z dalších dní, kdy jsme opětovně využili možnost projít si město Kolín s průvodcem. Původně jsme měli tento výlet směrovat k památníku bitvy u Kolína v Křečhoři, ale přizpůsobili jsme výlet připomínkám potencionálních účastníků a z turistického výšlapu na Křečhoř udělali nenáročnou procházku. V 10 hodin dopoledne jsme se sešli před hlavním vlakovým nádražím s průvodcem z místního regionálního muzea. Už v místě setkání nám pan průvodce vyprávěl o původní podobě místní nádražní budovy a svá slova dokládal dobovými fotografiemi. O pár desítek metrů dále zazněly informace o původních stavbách v místě dnešního obchodního domu Futurum. Naše trasa vedla do míst, která někteří z nás pamatují jen v aktuální podobě a ta původní se přitom měnila v letech nedávno minulých. Z Nového mostu jsme si prohlédli bývalou továrnu na výrobu cukrovinek Kolinea. Před městským divadlem jsme slyšeli o historii divadelní budovy a měli taktéž možnost porovnat nynější vzhled s dobovou fotografií. Za zmínku stojí i další místa, která jsme navštívili - dům zesnulého známého hudebního skladatele a kapelníka Františka Kmocha, ubytovnu v ulici Škodova (bývalá škola, dodnes na štítech domu označená slovy "pro chlapce" a "pro dívky"), socha Jana Husa v parku u Husova náměstí (vytvořená sochařem Františkem Bílkem a dříve umístěná na Karlově náměstí). Původně avizovaný námět výletu jsme nahradili komentovanou prohlídkou stále expozice s názvem Bitva u Kolína ve Veigertovské domě místního regionálního muzea. Prohlédli jsme si i výstavu Sladkosti na Kolínsku, kde jsme viděli původní obaly kávových náhražek, čokolády, kakaa a dalších cukrovinek, které vyráběly kolínské i okolní potravinářské firmy před desítkami let. Neplánovaně jsme si mohli prohlédnout i místní výstavu vážek. Během dvou hodin se nám tak v Kolíně podařilo přenést se postupně zpátky v čase od dnešních dní až od roku bitvy 1757. I díky slunečnému počasí a teplotám okolo 15°C se jednalo o příjemně vyvážený výlet po stránce fyzické i poznávací.

sobota 25.9.2021 - pivovar Kutná Hora

Sobota 25. září se zdála být dnem, kdy výlety kulturní komise znovu nabyly hojné účasti. Jistě tomu pomohlo i počasí, které jednoduše řečeno "vyšlo". Sešli jsme se před Městským pivovarem v Kutné Hoře v 11 hodin dopoledne na předem domluvenou komentovanou prohlídku. Trochu nepříjemným překvapením bylo vystoupení rockové kapely v areálu pivovaru, které znemožňovalo zaposlouchat se do zkušených slov paní průvodkyně. Prvotní rozpaky se ovšem postupně rozplynuly a pozornost, kterou nám průvodci nadále věnovali, celkový dojem z prohlídky zásadně vylepšily. Oba naši průvodci byli totiž zároveň staronovými zaměstnanci. Bývalá paní sládková a tehdejší učeň nás slovem zavedli do dob svých začátků zde v pivovaru. Se zaujetím vyprávěli i o hlubokých kořenech kutnohorského piva sahajících do roku 1573, o hojné výrobě v době socialismu. Stabilitu výroby narušil až nadnárodní koncern Heineken. Tento majitel výrazně narušil místní pivovarskou tradici a v roce 2009 vaření kutnohorského piva poprvé od středověku zastavil. My jsme ale navštívili znovu prosperující podnik, tentokrát ve vlastnictví Pivovarů Koruny České. Přes přetrvávající právnické spory s koncernem Heineken a posmutnělé vyprávění o zanechaných zpustošených prostorách jsme mohli dnes vidět dobře vybavený pivovar, slyšet o staronovém procesu výroby piva a ochutnat skvělou jedenácku.

neděle 10.10.2021 - Kutná Hora s průvodcem

V neděli 10. října jsme se sešli v Kutné Hoře. Město každý z Červených Peček i okolí zná, ale pověsti, zákoutí, historii památek a staletími se nesoucí příběhy zná už méně kdo. Pan průvodce, se kterým jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku, na nás čekal v 9 hodin před chrámem svaté Barbory. A právě u této slavné katedrály, která je zapsaná na listině UNESCO, nám vyprávěl o legendě nálezu stříbrných prutů, započetí dolování stříbra a výstavbě této gotické památky. Okomentoval nám i krajinu a historické stavby, které jsme viděli z přilehlých vyhlídkových míst. Když jsme procházeli Barborskou ulicí okolo Jezuitské koleje, slyšeli jsme o její výstavbě ve stylu italského baroka. Budovy využívali hlavně jezuité, po zrušení řádu tu byla kasárna a špitál. Dnes je zde Galerie středočeského kraje (GASK), což je instituce zaměřená svou sbírkou i výstavním programem na výtvarné umění 20. a 21. století. Některé prostory koleje však stále čekají na své využití. Více o historii dolování stříbra zaznělo u Hrádku. V Ruthardské ulici jsme slyšeli příběh o lakomém otci mladé Ruthardky, který nechtěl dívce dáti věno, a tak ji raději nechal zazdít. Málokdo znal i dramatický konec, který nakonec otcem střežený rodinný majetek postihl. Nedaleké vyhlídkové místo u kostela svatého Jakuba nám dalo zpětný pohled na námi prošlé památky a naše kroky dále směřovaly do Vlašského dvora, přilehlé zahrady pod Vlašským dvorem a dále pak na Palackého náměstí. U interaktivní mapy nám pan průvodce zmínil historii i nynější využití několika historických domů, kolem některých jsme následně i procházeli, když jsme směřovali ke Kamennému domu, dále Kamenné kašně, až k Okresnímu soudu a opět k Jezuitské koleji. Tam se nedělní prohlídkový okruh téměř uzavřel. V GASKu jsme navštívili historické prostory dřívější lékárny, stoupli jsme si nad zasklené starobylé základy budovy a viděli několik výstavních prostor, včetně refektáře (původně historická jídelna). Z koleje jsme vyšli do krásných jezuitských zahrad, kde jsme se s panem průvodcem rozloučili. Další setkání s ním plánujeme na jaro a zamíříme do východní části města a na nedaleký zámek Kačina.

sobota 23.10. - Velký strahovský stadion

Velký strahovský stadion je pražská dominanta, kterou rozhodně stojí za to navštívit. V sobotu 23. října jsme tak vyjeli autobusem/vlakem do Prahy. Nutno říci, že turistů i přes covidovou dobu nijak zvlášť neubylo a i pražské Hlavní nádraží ukazovalo, že se lidé znovu rozcestovali. Nicméně přeplněná místa jsme časem opustili a vyhledali jsme odlehlejší část Prahy směrem na západ - Strahov. Tam na nás čekala kvalifikovaná paní průvodkyně, která nás zavedla přímo na stadion. Prohlídka začala ve vnitřních prostorách, určených zvláště pro prezidenty či jiné důležité návštěvy. Poté jsme se přesunuli přímo na tribuny. Plocha stadionu je úctyhodná - 62 876 m2, s rozměry 310,5 m x 202,5 m. Paní průvodkyně zmínila rok 1925 (na Wikipedii.cz ale 1926) jako rok, kdy byl stadion postaven pro VIII. Všesokolský slet. Autorem projektu byl Alois Dryák. Kromě sokolských setkání se zde v minulosti konaly spartakiády. Na silnici obkružující stadion se dokonce konaly motocyklové a automobilové závody, které lidi z ochozů stadiónu mohli sledovat. Areál zažil i legionářské jízdy podporované letectvem ze vzduchu (opakovaná výročí bitvy u Zborova), ale i lehká a těžká bojová vozidla. V 60. letech se tu jeden čas dokonce nacházela i závodní dráha a později i kryté lehkoatletické běžecké dráhy v tribunách. Stadion byl tak průběžně rekonstruován a přestavován. A v roce 1975 před Československou spartakiádou vznikla současná podoba stadionu s kapacitou 250 000 míst. Velká plocha byla využita i k hudebním akcím - koncert Rolling Stones (1990), Guns N´Roses (1992), Bon Jovi (1993), Aerosmith, Pink Floyd, bratři Nedvědové, AC/DC či Ozzfest (2002). Ovšem tak velké prostory postupně chátraly a až v roce 2003 část stadionu zrekonstruovala za finanční podpory hlavního města Prahy AC Sparta Praha. Dnes je tu 7 fotbalových hřišť normálních rozměrů, z nich jedno je s umělým trávníkem a jedno hřiště na minifotbal rovněž s umělým povrchem. Ve stejném roce (2003) byly betonové tribuny stadionu zapsané do seznamu kulturních památek České republiky. Mnoho míst na tribunách je ale nyní ve špatném stavu a někde se doporučuje vstup dokonce jen na vlastní nebezpečí. Místní krytý plavecký bazén ve vnitřních prostorách stadionu je stále v provozu. Budoucnost objektu je v rukou pražského magistrátu, který plánuje v roce 2022 vyhlásit ideovou soutěž na budoucí využití a podobu stadionu na Strahově.

neděle 24.10. - hrad Český Šternberk

Po třech letech jsme opět navštívili hrad Český Šternberk. Bohužel jsme museli naši tradiční podzimní návštěvu tohoto šlechtického sídla kvůli protiepidemickým opatřením už dvakrát oželet. A bohužel sám hrad Český Šternberk ztratil v té době mnohem více, než značnou průběžnou návštěvnost. Dne 19. ledna 2021 zemřel pan hrabě Zdeněk Šternberk a necelý měsíc po něm odešla i jeho choť paní hraběnka Alžběta. Zdeněk Šternberk se téměř třicet let snažil zvelebovat sídlo, které zdědil po dvacítce generací svých předků. Dostál tak svému předsevzetí a předal ho svému synu Filipovi v lepším stavu, než v jakém ho po sametové revoluci převzal. Život na hradě se nezastavil. Na nádvoří bylo vidět, že rekonstrukce některých částí hradu jsou již téměř u cíle. Prohlídky hradu jsou opět vyhledávané mnohými lidmi z blízkého i vzdálenějšího okolí. Naše skupinka se tak rozdělila a někteří z nás zažili komentář paní klíčnice v dobových šatech přizpůsobený dětem a někteří navštívili hrad v doprovodu průvodce více uspokojujícího zvědavost a zájmy dospělých. Zlatá osmihrotá hvězda v erbu Šternberků na skalních hradbách se tak dál rozhlíží nad tamním krajem. Dobře vidět je i od mostu nad řekou Sázavou, poblíž kterého jsme si dali v restauraci Pod Hradem velmi chutný oběd. Počasí bylo na konec října fajn - na sluníčku příjemně a všude plno barev podzimu, takže i cestování vlakem a výlukovými autobusy pohodu nijak zvlášť nenarušilo.