2022

sobota 8.1.2022 - Tříkrálový pochod

V lednu roku 2022 úřaduje nová vláda České republiky, šíří se nová mutace koronaviru Omicron, přivykáme novým cenám surovin i energií, ovšem stále, jak se zdá, většinově ctíme tradice. Po vánočních svátcích jsme se totiž v sobotu 8. ledna sešli v hojném počtu u příležitosti tradičního Tříkrálového pochodu. Náměstí v Červených Pečkách se tak v 9 hodin ráno zaplnilo příznivci turistiky, dokonce i s kočárkem nebo psím doprovodem. Trasa pochodu byla připravena tak, aby si každý z účastníků mohl zvolit kratší či delší variantu, případně si vybrat pro pochod jen asfaltové komunikace. Nezkrácená trasa pochodu vedla podél cyklostezky z Červených Peček na Malou Vysokou, dále po obslužných komunikacích mezi obcemi Hořany a Miskovice, kolem Opatovického vrchu směrem k Suchdolu, přes Bořetice až do Bohouňovic. V Bohouňovicích, v hospůdce U Vasila bylo pro nás rezervováno posezení. Majitelé rodinné hospůdky vyhověli načasování naší akce a přivítali nás mimo svou otevírací dobu. Několik účastníků také využilo možnosti přijet až na společný závěr pochodu a zajeli si autem jen na dobrou pizzu. Hospůdku jsme průběžně zaplňovali a strávili v ní příjemné poledne či odpoledne. Počasí nám přálo, teploty se udržovaly mírně nad nulou a někdy zahřálo i slunce. Bylo fajn se vidět se sousedy, známými a přáteli, projít se, popovídat si a prožít tak spolu příjemnou sobotu. V plné trase jsme měli U Vasila v nohách téměř 14 kilometrů. 46 osob pak udělalo z letošního Tříkrálového pochodu jeden z největším počtem účastníků.

sobota 26.2.2022 - Národní muzeum Praha

Národní muzeum v Praze je vděčným návštěvním cílem nejen Čechů, ale i zahraničních turistů. Umístění muzejního komplexu v horní části Václavského náměstí a zároveň nedaleko Hlavního vlakového nádraží k tomu nemalou mírou přispívá. Před několika lety jsme jeli obdivovat především budovu a výstavní prostory po kompletní rekonstrukci,  tentokrát především výstavní sály nabité nádhernými expozicemi. Sešli jsme se v sobotu 26. února v půl desáté dopoledne v Kolíně. Společnou cestu nám trochu zpestřilo zpoždění několika vlaků jedoucích na Prahu, ale i tak jsme do Národního muzea dorazili ještě před obědem. Každý si zvolil návštěvu expozic dle svého zájmu, ale společnou kávu v místních historických prostorách jsme si dali společně. Expozic bylo mnoho. Mezi osobnostmi na výstavě Když hvězdy září byli Jan Werich, Jiří Voskovec, Adina Mandlová, i třeba Eliška Balcarová. K vidění byla i cena Thálie udělená Josefu Abrhámovi či Český lev udělený Ivanu Trojanovi. Za zhlédnutí stála i výstava fotografií vítězů posledního ročníku Czech Press Photo. Děti možná více než dětské kouty ocenily expozici Okna do pravěku s mamutem v životní velikosti a věrným ztvárněním dalších prehistorických tvorů. Některé expozice jsme ani navštívit nestihli, návštěvníků díky rozvolnění covidových opatření bylo mnoho. Muzeum rozhodně stojí i za další návštěvy. Třeba Sál meteoritů rozhodně láká k opakované návštěvě. A zážitek z unikátní multimediální expozice v podzemní chodbě spojující historickou a novou budovu o styčných bodech historie, které ovlivnily České země, očividně na několik minut zastavil návštěvníky všech generací. Byl to prohlídka příjemná i poučná zároveň a jistě ne poslední.

sobota 26.3.2022 - Velký Osek - Poděbrady

Akce kulturní komise se střídají ve svém zaměření a v měsíci březnu bylo kulturní zaměření vystřídáno sportovním. Přesněji - lehce turistickým. Vlakem v 9:08 jsme se z Červených Peček popovezli do Velkého Oseka a pak už jsme vyšli směrem k Slavníkovskému Hradišti v Libici nad Cidlinou. V prostorách památníku s deskovými mozaikami, které zobrazují archeologické nálezy a připomínají historii hradiště, jsme si na chvíli odpočinuli. V 10. století zde vládl mocný rod Slavníkovců. V místě měli kromě kostela i palác a mincovnu, kde razili vlastní denáry. Mocný ambiciózní rod byl ale vyvražděn a pak už se vlády v kraji ujali Přemyslovci. I tento rod hradiště využíval pro svou správu až do roku 1130, kdy hradiště vyhořelo. Od hradiště už to byl jen kousek přímo k řece Cidlině, která nás dovedla až na soutok s Labem. Podél Labe, po asfaltové stezce už jsme volným krokem došli do Poděbrad. Bylo vidět, že trasa je u místních velmi oblíbená. Potkávali jsme turisty, cyklisty, běžce i jezdce na kolečkových bruslích v obou směrech. Oběd a zmrzlina v Poděbradech nám po deseti kilometrech zase dodaly sil a po třetí odpolední hodině už jsme lázeňské město opustili a vlakem se vrátili do Červených Peček. Výlet byl fajn pro všechny generace - trasa byla rovinatá, profilově nenáročná a také Poděbrady nabízí spoustu možností pro různé věkové kategorie návštěvníků.

sobota 9.4.2022 - Vítání občánků

Nové prostory, neobvykle vysoký počet vítaných dětí, hudební doprovod s novým repertoárem a částečně obměněným složením a novým projevem... to byly hlavní charakteristiky jinak tradiční akce. Dubnové vítání občánků znemožnila konat v předešlých letech omezení a opatření spojená s pandemií koronaviru a letos jsme tedy přívaítali i dětí dříve narozené. Celkem jsme měli mezi občany městyse přivítat 63 dětí a i když né všichni rodiče tuto možnost využili, byly prostory Villa Dom Carly zaplněny po celé sobotní odpoledne. Pro řadu návštěvníků to byla zároveň první možnost nahlédnou do interiéru zrekonstruovaného domu a první seznámení s majitelkami, které se zaměřují na pořádání svateb a své prostory pronajímají také pořadatelům různých eventů. Příjemné prostředí, vstřícné a milé vystupování, nás přesvědčily o tom, že se jedná o zázemí, které bychom chtěli využít i v budoucnu. 

neděle 24.4.2022 - Terezín

V neděli 24. dubna jsme vyrazili do Terezína. Po více než dvou letech to byl další autobusový zájezd, který jsme se rozhodli uspořádat. Nechyběla tradiční a vítaná zastávka na kávu během které byl čas "povídání o všem možném" a nejen o návštěvě Terezína, která měla být pro naprostou většinu účastníků první. Kolem desáté hodiny dopoledne jsme přijížděli do malého pevnostního města. Měli jsme předem domluvenou komentovanou prohlídku v Malé pevnosti na půl jednou. Takže jsme začali procházkou a poznáváním města v menších skupinkách dle zájmu. Terezínem protéká řeka Ohře, která tak město rozděluje na Malou a Hlavní pevnost. Před stavbou dálnice D8 tudy vedla i státní silnice číslo 8, která bývala zároveň mezinárodní komunikací E55 spojující Prahu s Drážďany. Místní pevnost byla založena císařem Josefem II. v roce 1780, který místo posoudil jako velmi strategické. Jméno "Terezín" svobodnému královskému městu udělil na počest své matky Marie Terezie o dva roky později. Původním účelem tohoto místa bylo chránit přístupové cesty v době prusko-rakouských válek. Ovšem své ochranné poslání pevnost nikdy nemusela plnit, jelikož Prusy odradilo jen vědomí, že takové místo existuje. Původní záměr se bohužel razantně proměnil zvláště v době druhé světové války. Hlavní pevnost totiž sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto a Malá pevnost pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa. Prošli jsme přístupné vnitřní i vnější prostory bývalého židovského ghetta, místní historické expozice, aktuálně obydlené ulice i náměstí. Všudypřítomný klid dolaďoval jasný dojem pietního města. Když jsme v půl jedné společně vstoupili do Malé pevnosti, po několika úvodních větách pana průvodce nám začalo výrazně pršet. Prostory gestapácké věznice jsme tak procházeli opravdu v ponuré atmosféře a spolu s vyprávěním zkušeného a sečtělého pana průvodce se dá říci, že to byl efektní nezapomenutelný zážitek. I přesto, že cílem výletu tentokrát nebylo "milé" místo, šlo o velmi cenné historické zastavení. Jeho návštěva, kromě poznání faktů, v člověku probudí soucit a nutnost prevence nelidských činů. Možná, že alespoň právě tak a právě v dnešní době plní svým způsobem město Terezín přece jen roli ochrannou.

neděle 22.5.2022 - zámek Litomyšl

Zájezd do Litomyšle byl v kalendáři našich akcí již před dvěma roky a na jeho realizaci došlo až v neděli 22. května. Město Litomyšl se nachází na pomyslné hranici mezi Čechy a Moravou a místní renesanční zámek patří do seznamu památek UNESCO. Návštěvníci Litomyšle jistě zaregistrují datum 2. březen 1824, kdy se zde narodil světově známý hudební skladatel Bedřich Smetana. K němu se váže od roku 1949 Mezinárodní hudební festival Smetanova Litomyšl. My jsme se ve městě opravdu porozhlédli. Na Smetanově náměstí nás lákalo menu na právě probíhajících gastronomických slavnostech. Navštívit jsme mohli i Regionální muzeum, Smetanův dům, Rodný byt Bedřicha Smetany, Portmoneum - Muzeum Josefa Váchala. Tak jsme se na pár hodin přirozeně rozešli dle zájmu v malých skupinkách. Ovšem kolem jedné hodiny odpolední už jsme se vzájemně potkávali v Klášterních zahradách a v areálu zámku. V půl druhé jsme měli domluvenou komentovanou prohlídku zámku. V průběhu prohlídky tzv. základního okruhu nás paní průvodkyně seznámila s historií místního zámku spojenou zvláště se šlechtickým rodem Valdštějnů. Nešlo přeslechnout osobní zájem a laskavou náklonost paní průvodkyně zvláště k tomuto šlechtickému rodu, díky čemuž jsme se dozvěděli mnohé události i ze soukromého života šlechtického rodu. Završením prohlídky interiérů byla návštěva domácího divadla Valdštějnů - Vartenberků, které je v dochované podobě v Evropě opravdu vzácné. Po prohlídce jsme zamířili zpět domů. Počasí bylo po celý den slunečné, teploty příjemné a i s naší obvyklou komfortní pauzou na kávu jsme do Červených Peček dorazili po páté hodině. 

neděle 19.6.2022 - zámek Kačina

Zámek Kačina je chráněnou kulturní památkou nedaleko Kutné Hory a návštěvníkům nabízí několik prohlídkových okruhů. Naše skupina měla domluvenu prohlídku "na míru" a mohli jsme tedy vidět to nej, co jednotlivé okruhy nabízí. Zámek nechal postavit český hrabě Jan Rudolf Chotek z Chotkova jako nový sídelní zámek svého rodu a jméno Chotek jsme následně slyšely často a v různých souvislostech. Pan průvodce nás seznámil s oběma křídly budovy, kde žila rodina Chotků, s některými místnostmi pro služebnictvo, i s centrálními prostory užívanými aktuálně k obřadním událostem. Slyšeli jsme nejen fakta o počátcích zámku, o zvyklostech ze života šlechtických rodů, ale pan průvodce jmenoval i další historické události, které ve výsledku ovlivnily vzhled a zařízení zámeckých prostor - pobyt nacistické organizace mládeže Hitlerjugend, poválečné znárodnění, muzeum českého venkova. Šlechtické sídlo, respektive jeho původní části a vybavení, dokládají životní styl a oblasti působení rodu Chotků. A tak pan průvodce několikrát hovořil o zálibě panstva v lovu a divadlu. Divadelní scéna, kterou Chotkové nechali vystavět, byla aktivní tehdy a je i teď. Zatímco v minulosti se divadelními etudami bavili hlavně dospělí, dnes jsou představení laděna většinou pro děti. Rod Chotků vybudoval i jedinečnou knihovnu, která má 40 tisíc svazků knih, zvláště odborných, částečně cizojazyčných, z doby 16. - 19. století. Na závěr prohlídky jsme shlédli i prostory nedostavěné kaple, které v dnešní době využívají filmaři i svatebčané. Zámek byl několikrát zachycen v českých filmech, mezi posledními stojí za zmínku pohádka režiséra Karla Janáka z roku 2020 O vánoční hvězdě. I když byl zámek v historii vytápěn, my jsme ocenili, že v den naší prohlídky 19. června nebyl. Mohli jsme tak v nedělním tropickém dni prožít velmi příjemné dopoledne v chladivých prostorách zámku Kačina.

31.7.2022 - botanická zahrada Praha

Praha je naším pravidelným prázdninovým cílem. Tím letošním konkrétním cílem se stala botanická zahrada. Společně jsme zvládli cestu vlakem i městskou dopravou, a to i se všudypřítomným zpožděním. Před polednem už jsme vstupovali do Botanické zahrady Praha. Zkraje jsme procházeli vinice sv. Kláry, následně několik venkovních expozic, například Pinetum, Středozemí a Japonskou a Ornamentální zahradu. Navštívili jsme také skleník Fata Morgana s bohatou květenou exotických krajin. Letní barvy, stinná i slunečná zákoutí, vodní prvky a flóra různých kultur vzbuzovaly zájem náš, ale i další veřejnosti. Neprošli jsme všechny expozice, zahrada je veliká a stále se bylo na co dívat. Ovšem i představa jarních barev zahrady či poklidná procházka na podzim rozhodně láká k opakované návštěvě. I místní zázemí s občerstvením zajišťuje pohodlný komfort a dá se zde strávit více času, než jsme měli my. Botanická zahrada vznikla v roce 1969 a v podobě, jakou má dnes, by jen těžko hledala v naší zemi konkurenci. Teploty se nám v neděli 31. července vyhouply k 27°C, ale v zahradách bylo stále příjemně. V některých částech skleníku Fata Morgána bylo dokonce i horské klima, což byl obrovský rozdíl od neklimatizovaného přeplněného autobusu pražské integrované dopravy.

neděle 21.8.2022 - Sázavský klášter

Zrekonstruovaný areál bývalého benediktinského kláštera v Sázavě, byly naším dalším prázdninovým cílem. Ranní počasí nebylo zrovna výletní a deštníky se staly nutnou výbavou. U vlaku jsme se tentokrát sešli v komornějším počtu. S příjezdem do Sázavy se ale počasí výrazně vylepšilo a po zbytek dne nás provázelo slunečné počasí a letní teploty. Komentovaná prohlídka sázavské dominanty nám začala krátce po jedenácté hodině. Klášter nesoucí jméno sv. Prokopa byl založen kolem roku 1032 díky podpoře přemyslovských knížat Oldřicha a Břetislava. Se vznikem kláštera je spojeno několik zaznamenaných legend, které hovoří o Prokopových zázracích, démonech a čertech. Klášter proslul jako místo, kde chudí a nemocní nacházeli zastání a uzdravení. Benediktinští mniši vytvořili spousty významných slovanských písemných památek, klášter tak navázal na dědictví věrozvěstů Velké Moravy Cyrila a Metoděje. Atmosféra místa byla i pro nás opravdu nevšední - zrekonstruovaný klášter, probíhající mše v římskokatolickém poutním obnoveném kostele sv. Prokopa s akustickými efekty v celém areálu, přilehlé opravené farní budovy, dochovaný půdorys základů prvního chrámu pro setkávání mnichů v dávné době, výstavky výrobků letošních proběhlých tvůrčích dílen pro veřejnost. Po prohlídce jsme vyrazili do ulic města, na Sázavský ostrov i třeba do lahodné cukrárny Myš Café. Náruživí turisté v naší skupině tentokrát chyběli, nachozené kilometry městem nám stačily, a pěší cesta podél Sázavy tak zůstává v zásobníku akcí kulturní komise na nějaké "příště".

středa 7.9.2022 - beseda o Rumunsku

Středeční večer 7. září jsme věnovali besedě. V aule červenopečecké základní školy byl naším hostem hudebník, umělecký fotograf, spisovatel a cestovatel Matěj Ptaszek. Tento ostravský rodák, známý především jako vynikající hudebník, nám věnoval večer s povídáním o Rumunsku. Z předešlých let si někteří z nás pamatovali jeho vyprávění o Kolumbii a Ekvádoru. Letos přijel se zážitky a fotodokumentací z cest po Rumunsku. Zmínil nejen hlavní město Bukurešť, ale i zajímavá místa a památky v Sibiu, pohoří Fagaraš i kláštery pravoslavné církve patřící do seznamu světového dědictví UNESCO. Své osobní zážitky, komentáře k videím a fotkám propojoval s politickými a historickými souvislostmi Rumunska. Dobu komunismu zdokumentoval na tamních monstrózních stavbách z dob vlády prezidenta Nicolae Ceaușescu, ale sdílel s námi i dokumentaci z tamního muzea, kde byl N. Ceaușescu odsouzen k smrti a popraven. Veselejší už bylo vyprávění o zvycích místní komunity. Tak na příklad způsob rozvodu plynu a elektřiny do rumunských domácností po vnějších zdech domů nám přišel přinejmenším úsměvný. Dalo se vypozorovat, že velký podíl na sociokulturních zvycích má jistě fakt, že právě Rumunsko patří k zemím, ve kterých je velmi živé náboženství. Osobnost pana Ptaszka, jeho postřehy a výběr navštívených míst, v neposlední řadě i velmi zdařilé fotografie nám dovolily na více než hodinu nahlédnout do života v Rumunsku a prožít uprostřed pracovního týdne příjemný večer.

neděle 18.9.2022 - Moravský Krumlov

Slovanská epopej žije v mediálním prostoru především díky nekončícím debatám o jejím umístění. Vidět tento cyklus monumentálních pláten Alfonse Muchy na vlastní oči na zámku v Moravském Krumlově, bylo cílem další naší akce. Desítky zájemců z našich řad si tak v neděli 18. září přivstaly a v 7 hodin jsme vyrazili na cestu zájezdovým autobusem. Pohodlné zázemí a tradiční zastávky na kávu jsme ocenili nejen kvůli dlouhým kilometrům, ale i vyhlížejícímu proměnlivému chladnějšímu počasí. Již cestou tam nás častovaly přeháňky a silný vítr. Pořadatelé výletu tak mírně aktualizovali plánovaný program tak, abychom deštivé časy mohli strávit prohlídkou ve vnitřních prostorách a až poté poznat ulice a zámecké zahrady. Krátce po jedenácté hodině jsme již stáli před prvním plátnem z roku 1912 evokujícím dramatické okamžiky z dob Pravlasti Slovanů. Celkem dvacet obřích pláten zdobilo několik místností zrekonstruovaného zámku a pohltilo zraky všech přítomných návštěvníků, nehledě na věk či umělecký interest. Naše prohlídka byla komentovaná, což byl zajištěný žádoucí bonus. U každého díla nám tak bylo objasněno, kdy a jak dílo vzniklo, co a proč je na plátně namalováno, která historická událost ze slovanské historie je zobrazována. Pozornost jsem mohli věnovat detailům, které autor na svých plátnech záměrně namaloval. Malíř zachytil kýžené okamžiky a události, které napsaly historii národa Slovanů. Slovanskou epopej maloval ivančický rodák Alfons Mucha na zámku Zbiroh 18 let a v roce 1928 ji slavnostně předali spolu s mecenášem Charlesem Richardem Cranem hlavními městu Praze.