2018

sobota 6.1.2018 - Tříkrálový pochod

Tradiční Tříkrálový pochod proběhl letos přesně na svátek Tří králů. Již od ranních hodin svítilo slunce, takže nebylo divu, že účast byla opravdu hojná - 40 turistů. Cestou z červenopečeckého náměstí v blízkosti Miskovického  vrchu a Kuklíku směrem na Kutnou Horu se teploty za stálého slunečního svitu vyšplhaly i nad 10 stupňů. Slíbená zastávka ve vesničce Přítoky majitele kavárny Kávy pitel díky naší početnější skupině intenzivně zaměstnala, odměnou byla oboustranná spokojenost. Kávu mají výbornou. Následně jsme postupně docházeli do Kutné Hory. Tam se nás většina sešla na chutném obědě. Někteří poté zvolili cestu zpět autem nebo autobusem. Ovšem ti, co došli zpět do Červených Peček pěšky, ve výsledku ušli 17 kilometrů.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

pátek 26.1.2018 - Divadlo Bez Zábradlí

Pátek 26. ledna byl prvním dnem druhého kola prezidentských voleb, možná proto jsme se vypravili do pražského Divadla Bez zábradlí v relativně nízkém počtu. Divadelní inscenace s názvem Art ovšem rozhodně stála za to. Tato francouzská hra, jejíž autorkou je Yasmina Reza, měla světovou premiéru v říjnu 1994 a v současné době patří mezi nejhranější komedie na světě. Hra je o solidním vztahu tří přátel, který se ocitá na tenkém ledě, když si jeden z nich pořídí velmi drahý obraz. Zdánlivě nepodstatný estetický spor se rozvine ve vášnivou hádku o hodnotách života a podstatě skutečného přátelství. Karel Heřmánek, Josef Carda a Zdeněk Žák v rolích tří přátel podali příběh velmi autenticky a vtipně. Pozorný divák se mohl nasytit hlubokými myšlenkami, odkrývat podstatu vztahů, zvažovat míru upřímnosti ve vztazích anebo se prostě jen pobavit a užít si večer. Cestu za kulturou jsme obohatili tradičně i příjemným občerstvením v pražských ulicích a pohodlná cesta ve vyhřátém autobuse z červenopečeckého náměstí do Prahy a zpět byla v chladném lednovém počasí nedocenitelná. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 10.2.2018 - Dačického dům

Sobotní turistický výlet byl fajn. Teploty se udržovaly od rána okolo bodu mrazu, několik zájemců bohužel zůstalo doma s virózami či chřipkami, ovšem nepršelo, nesněžilo, nefoukalo a viditelnost do rozlehlého kraje na vršcích byla celkem dobrá. Většina z nás se v devět hodin sešla na náměstí v Červených Pečkách a přes Vlčí hory a vrch Kuklík pozvolným krokem došla do Kutné Hory. Několik málo dalších se připojilo přímo u Dačického domu. Tento rodný dům kronikáře Mikuláše Dačického z Heslova, který se objevuje už v kutnohorských knihách z 15. století, má dodnes zachovalé gotické jádro a barokní fasádu. Samotný dům patří ke kmenovým stavbám památkového fondu města Kutná Hora zapsaného na listinu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Zrekonstruované prostory nabízí interaktivní expozici, která seznamuje nejen s kutnohorskými památkami, ale i všemi ostatními českými památkami seznamu UNESCO. Při komentované prohlídce jsme mohli navíc shlédnou i aktuálně zakomponované originální exponáty z Asie. Návštěvu Kutné Hory jsme tradičně zakončili obědem v centru města a někteří z nás se prošli i cestou zpět do Červených Peček. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 11.3.2018 - Pelhřimov

Zájem o nedělní výlet byl poměrně veliký. Muzeum rekordů a kuriozit bylo lákavou nabídkou. A jak se ukázalo, tak mnozí účastníci měli město Pelhřimov spojené i s populárně sarkastickým výrokem pana Rudolfa Hrušinského v českém filmu Vesničko má středisková, jehož znění by šlo jistě dohledat. Prohlídku jsme začali v první budově muzea, konkrétně expozicí Zlaté české ručičky. Ta nabízela více než 90 unikátů ze zápalek a zápalkových hlaviček a další ojedinělé výtvory šikovných českých rukou. Stezkou s názvem Procházka českou knihou rekordů jsme došli k druhé budově muzea, respektive k několikapatrové věži. Expozice rekordů a kuriozit tu byla plná "nej". Nejmenší konvička, největší zubní kartáček, nejdelší vousy, nejmenší pomlázka... a spousta záznamů a fotografií o překvapujících českých rekordech a vynálezech. Počasí nám přálo, teploty byly jarní a slunce svítilo. Po chutném obědě v historickém centru města jsme individuálně zavítali i do dalších zákoutí Pelhřimova nebo jen příjemně poseděli třeba u kávy.  

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

středa 21.3.2018 - beseda o Kolumbii

Život v Jižní Americe, Kolumbii zvláště, nám dokonale přiblížil cestovatel, spisovatel a hudebník pan Matěj Ptaszek. Při besedě v červenopečecké základní škole zazněla nesčetná vyprávění, někdy s nádechem nebezpečí, někdy s humorem, často s jasnou sympatií k tamní přírodě a respektem ke kultuře a tradicím obyvatel. Přednášku navíc umocňoval fakt, že pan Ptaszek se vrátil z cest teprve před několika dny. Život, který v Jižní Americe prožil, byl prezentován na fotografiích a videích. Jeho osobní komentáře a ještě živé příběhy, i krátké hudební vystoupení na foukací harmoniku stvořily jedinečný nezapomenutelný večer.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 07.04.2018 - ples městyse Červené Pečky

Na plese městyse Červené Pečky jsme si mohli zatančit již osmým rokem. Připraven byl program, který svým zaměřením (pobavit navštěvníky různého věku) odpovídal předešlým rokům. Na začátku byly ženy obdarovány květinou, pánové symbolickým občerstvením, všichni samozřejmě i přáním příjemně stráveného večera od pořadatelů. Hudební orchestr Peklo hrál k tanci a poslechu. A to naprosto skvěle. O tom svědčil stále plný taneční parket a projevy uznání posluchačů. Poměrně hodně návštěvníků plesu hodnotilo hudební produkci Pekla jako dosud nejzdařilejší. Jiří Vácha a jeho taneční partnerka zpestřili večer několika ukázkami latinsko-amerických tanců. Očekávaný host večera pan Petr Vondráček a doprovodný hudebník pan Vítek Fiala rozproudili nadšení zvláště v rytmu rokenrolu. Spokojené tváře a příjemná atmosféra ozdobily celý večer. To dokáže potěšit i namotivovat organizátory. Takže za rok opět na shledanou.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

pátek 27.04.2018 - divadlo Paběnice

Po roce jsme opět měli možnost shlédnout představení divadelního ochotnického spolku z Paběnic. Ohlasy diváků na páteční divadelní představení byly pozitivní a zahrnovaly jak reakce na výkony herců, tak i konstatování, že představení probíhalo v příjemném prostředí. Paběnický ochotnický spolek nás potěšil divadelní komedií s nadčasovou zápletkou o nevěře. Hra Dobrodružství v Paříži sklízela potlesk a uznání diváků několik dní před pátečním večerem a jinak tomu nebylo ani při naší účasti. Herecké výstupy byly doplňovány živým instrumentálním doprovodem a herci často zazářili i jako zpěváci. Bonusem představení byly chvilky, kdy sami herci podlehli vlastnímu pojetí hry a improvizovali, ovšem bravůrně a ve prospěch pobavení. Nadšení se projevovalo nejen z hlediště, ale i z jeviště. Kulturní zážitek se tak protáhl až do pozdních nočních hodin a rozhodně stál za to. Ve srovnání s předchozím rokem byl počet diváků z Červených Peček dvojnásobný. Zda budeme opět zvětšovat kapacitu autobusu, to bude zřejmé na konci dubna 2019.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

neděle 13.5.2018 - sklárna Harrachov

Výlet do Harrachova nám vyšel na výbornou. Počasí bylo ideální, celý den svítilo slunce, teploty téměř letní a už to bylo zárukou příjemně stráveného dne. S tradiční zastávkou na ranní kávu jsme na místo dorazili okolo půl desáté. Avizovaný program nabízel mimo jiné i možnost strávit v Harrachově den zcela po svém, což někteří využili pro celodenní turistiku a nebo návštěvu známých míst či lidí. Většina z nás však po příjezdu plánovaně zavítala do Muzea skla a následně jsme si společně prohlédli místní sklárny za provozu, s komentovaným doprovodem paní průvodkyně. Areál s názvem Sklárna a minipivovar Novosad a syn poskytoval celkem pohodlné zázemí. Někteří tak v areálu poseděli u něčeho sladkého v cukrárně, mnozí na obědě v pivovarské restauraci a v prodejně skla jsme si výrobky ze sklárny mohli i koupit domů. Počasí přímo pobízelo k procházce. Asi každý z nás v neděli zašel k vodopádům na řece Mumlavě. Krkonošské město bylo turisticky aktivní a přírodní krajina úchvatná. Harrachov je místo poněkud vzdálenější od Červených Peček. Domů jsme se vrátili ještě za světla, avšak v pod/večerních hodinách.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

středa 30.5.2018 - beseda / Ekvádor

Když jsme se v březnu setkali poprvé s panem Matějem Ptaszkem, zmínil možnost další besedy. A protože zájem byl oboustranný, mohli jsme právě ve středu 30. května poslouchat jeho zážitky tentokrát z Ekvádoru. Ze země jihoamerické, spíše poklidnější, s nádhernou přírodou. Ovšem krása přírody je tu v některých částech roku také životně nebezpečná. Náhlé sesuvy mokré půdy tu nejsou nezvyklé, jak vyprávěl pan Ptaszek a dokumentoval na svých fotografiích a videích. Fauna a flóra, barevnost, kontrast, jas a duch okamžiku na prezentovaných obrázcích dokazovali výjimečnou schopnost autora opravdu dobře fotografovat. Protože pan Ptaszek Ekvádorem jen neprojížděl, ale v místě nějakou dobu žil, přiblížil nám poutavě i tradice, zvyky a běžný život tamních obyvatel. Několikrát zmínil Indiány, ale i anglicky mluvící přistěhovalce. V průběhu besedy zazněly i osobní reakce, komentáře a konkrétnější dotazy návštěvníků. To velmi příjemně pobízelo pana Matěje Ptaszka k dalším a dalším vyprávěním, takže se s námi rozloučil až opravdu v pozdně večerních hodinách. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

9.6.2018 - Koněpruské jeskyně / Beroun

"Uzavřené tunely, vytopený klášter. Česko zasáhly silné bouřky a lijáky." Takto vypadaly titulky ze sobotního zpravodajství. Během našeho výletu do Koněpruských jeskyní a do Berouna jsme se s ničím podobným nesetkali a podobně jako u minulých akcí nám tedy přálo počasí a měli jsme opravdu štěstí na výběr lokality.

Koněpruské jeskyně jsou vzdálené cca 105 km od Červených Peček. Vyráželo se tedy už krátce po půl sedmé ráno. Možný spánkový deficit bylo možné dohnat v pohodlném autobuse, povzbudit se pak malým občerstvením nebo pozdní snídaní šlo při tradiční zastávce na kávu. Jeskyně leží ve středních Čechách, 7 kilometrů jižně od Berouna, v CHKO Český kras. Jejich celková délka přesahuje 2 kilometry, zpřístupněná oblast je dlouhá asi 620 m. Komentovaná prohlídka nám tak umožnila strávit v jeskyních jednu hodinu. Stálá teplota tam byla okolo 10°C, takže následná procházka naučnou stezkou po okolí byla vnímána jako značný tepelný skok. I během naší návštěvy jeskyní se totiž teploty venku vyšplhaly ke třicítce, tak jako v několika posledních dnech a týdnech. V Berouně jsme ještě společně poobědvali v pivovarské restauraci a poté už si tu každý zvolil svůj program. Cílem většiny z nás se stalo Medvědárium na Mšstské hoře. Na cestě zpět do Červených Peček i zapršelo. Nic to však nezměnilo na tom, že se jednalo o příjemně strávený den.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin  

neděle 26.8.2018 - Pražský hrad

Nedělní počasí bylo na výlet ideální. Už nebyla taková vedra jako v posledních několika týdnech. Ráno u vlaku v Červených Pečkách se zdálo dokonce chladnější, než jsme čekali. Nicméně na ranní procházku Prahou to byly celkem příjemné teploty. Projít si v klidu Václavské a Staroměstské náměstí a Karlův most bez tlačenice a neustálého vyhýbání se ostatním turistům bylo příjemné. A po zastávce na kávu na Malostranském náměstí jsme byli už všichni připraveni absolvovat prohlídku Pražského hradu s průvodcem. Navštívili jsme Starý královský palác - místo počátku Pražské defenestrace (1618), viděli zdařilé repliky korunovačních klenotů a procházeli Vladislavským sálem, známým z televizních přenosů státních ceremonií. Nahlédli jsme do baziliky svatého Jiří a Zlaté uličky. Pouze katedrálu svatého Víta jsme shlédli jen zvenku. V době naší komentované prohlídky totiž uvnitř právě probíhala mše. Pan průvodce ovšem ve svém projevu neopomenul žádná důležitá fakta ani z této světově proslulé katedrály. Po prohlídce jsme již značně natěšeni na oběd prošli Jižní zahrady a poté většina z nás mohla ocenit dobrou kuchyni v restauraci Havelská koruna. Opravdu dobře zde vaří. Následně jsme se rozdělili spíše do menších skupinek, které si už odpoledne trávily po svém. Ovšem, jak jsme nakonec ve vlaku zjistili, téměř všichni jsme Prahu opustili v podobný čas.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin  

neděle 23.9.2018 - Hornické muzeum Příbram, Svatá Hora

Neděle 23. září byla prvním typicky podzimním dnem. Teploty vydržely po celý den okolo 15 °C, bylo oblačno a někdy i deštivo, což podzimu odpovídalo. Také proč ne, letních dnů bylo letos opravdu hodně. Cesta z Červených Peček do Příbrami se vešla i s tradiční občerstvovací zastávkou do dvou hodin. Takže prohlídku příbramského hornického areálu jsme začali v 9 hodin, jak bylo v místě předem domluveno. A bylo to fajn. V dolu Anna, který je součástí hornického skanzenu Březové Hory, jsme se dozvěděli spoustu informací o místní těžbě stříbra. Na své si přišli dospělí i děti. Prohlédli jsme si techniku potřebnou k těžbě, jeli jsme v podzemí hornickým vláčkem, slyšeli jsme o zvycích a zákonitostech práce horníků, i o skřítcích permonících. V areálu probíhal právě dvoudenní interaktivní program nazvaný Podzimní dny s permoníky. A tak jsme se v Ševčinském dole mohli seznámit s hračkami a hrami dětí z doby před 150 lety. Po dobrém obědě jsme se autobusem přiblížili k poutnímu místu Svatá Hora. Dějinné počátky Svaté Hory jsou opředeny pověstmi sahajícími až do 13. století a myšlenkově spojeny s projevy díků Panně Marii. Dnes je areál poutního místa pečlivě zrekonstruovaný, jeho stav dokazuje soustavnou dlouholetou péči a stálý zájem poutníků a turistů. Však i papež Pius v roce 1905 věnoval poutnímu kostelu zvláštní pozornost a povýšil ho na tzv. Sacris aedibus ("bazilika menší"), což je vyznamenání udělované jen nejslavnějším chrámům. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

14.10.2018 Stezka korunami stromů

Pro počasí nedělního dne se dá použít výraz "babí léto". Bylo nádherně, slunečný a teplý podzim. Ráno při odjezdu autobusu z Červených Peček trochu foukalo, ale s příjezdem do Jánských Lázní se vítr utišil a téměř každý z nás se vydal do lesa mezi stromy. A to doslova od kořenů až do korun stromů. Místní Stezka korunami stromů Krkonoše byla slavnostně otevřena v červenci roku 2017. A stále se těší značnému zájmu turistů, čehož jsme byli aktéry i svědky. Byla to procházka o celkové délce 1511 metrů, součástí bylo stoupání do vyhlídkové věže a pod vyhlídkovou věží jsme nahlédli do expozice o životě v půdě. V celé Stezce byly začleněny i naučné informace a zajímavosti o okolní přírodě. A ten, kdo vystoupal 45 metrů až na vrchol vyhlídkové věže a jako zpáteční cestu zvolil sjezd tobogánem, zjistil, že dolů se dá dostat i za půl minuty. Závěrečné metry celé Stezky vedly přímo do stylové restaurace a obchůdku se suvenýry. Po dobrém obědě už jsme se rozdělili podle zájmů do menších skupin. Někdo si procházku ještě více protáhl do areálu Mladé Buky, vzdáleného od Stezky asi 15 kilometrů, a někteří tam dojeli autobusem. Areál je v zimě využíván pro lyžování, ale zároveň je výchozím místem i turistických a naučných stezek. Mnozí z nás se tak vydali směrem k Hrádečku, bývalé chalupě Václava Havla, a někteří na místo dokonce i došli. Navíc je v areálu Mladé Buky vybudována bobová dráha, kterou pro zábavu využili nejen děti, ale i dospělí. Ušlých kilometrů bylo opravdu hodně, ale den byl pro turistiku opravdu jako stvořený.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

21.10.2018 - Český Šternberk

Říjnové počasí bývá nevyzpytatelné, ale i tentokrát nám přálo počasí. A možná proto se celá naše třináctičlenná skupinka dohodla při čekání na vlakové zastávce v Červených Pečkách, že se na hrad Český Šternberk trochu projdeme. V Ledečku jsme vystoupili z vlaku a vydali se k hradu po zelené turistické značce. Každý svým tempem jsme postupně docházeli na nádvoří hradu a naše kroky vedly hned do místní restaurace na dobrý oběd nebo sladké občerstvení. Následovala prohlídka hradu. Neslyšeli jsme množství historických dat a faktů o vystavovaných objektech. Stali jsme se diváky hraných scének v místnostech hradu, kterými nás prováděla místní průvodkyně - klíčnice. Scénky nás svou atmosférou, dobovými kostýmy a texty věrohodně seznamovaly s rodinnými poměry, zvyklostmi a důležitými jmény a událostmi některých významných let šternberské historie. Necelá hodina prohlídky tak uběhla celkem rychle. Kejklíř na nádvoří poté pobavil svým vystoupením děti i dospělé. A kdo chtěl, zavítal rovněž k nedaleké hladomorně navštívit dělostřelecký pluk.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 10.11.2018 - Jiřetín pod Bukovou

V sobotu 10.11. se zdálo, že Ježíšek by mohl být třeba z Jiřetína pod Bukovou. Již složení účastníků zájezdu odkrývalo společný zájem všech - hrát si nebo hračku někomu dopřát. Termín exkurze do Jiřetína pod Bukovou se nám na poslední chvíli o týden posunul a proto byla naše skupina méně početnější, než na jiných akcích. Ale pro komentovanou prohlídku, organizaci času a domluvu programu to bylo spíše výhodou. Prostory firmy DETOA Albrechtice s. r. o. byly jako stvořené k tomu, aby se zde zabavili jak děti, tak dospělí. Hned jak jsme v Jiřetíně vystoupili z autobusu a vstoupili do prostor zmíněné firmy a zároveň Muzea výroby hraček, každého zaujala podniková prodejna s místními produkty. Po komentované prohlídce muzea a výrobny dřevěných hraček, probíhající přímo v provozu, mnozí z nás na místě nakoupili. Děti i dospělí využili možnost si nějaký výtvor i sami vyrobit v kreativní dílně nebo si chvilku zpříjemnili u chutného nápoje v tamější kavárně. Počasí venku bylo spíš studené, takže strávit čas ve vnitřních prostorách bylo většinově vítané. Poté jsme jeli na oběd do nedalekého Jablonce nad Nisou. Zaměstnanci firmy DETOA nám rovněž vřele doporučovali navštívit tamní Muzeum skla a bižuterie. A tak někteří z nás v Jablonci kromě do restaurace zavítali i do muzea. A nelitovali. Muzeum bylo opravdu nádherné a navíc mnoho dalších dárečků bylo možné zakoupit i tam.

za kulturní komisi Lukáš Istenčin

sobota 15.12.2018 - prohlídka kostela v Červených Pečkách

Rekonstrukci kostela v Červených Pečkách jistě zaregistrovali téměř všichni občané městyse. Probíhá již řadu měsíců, ještě nedávno na ni už z dálky upozorňovalo lešení kolem kostelní věže, je námětem řady rozhovorů atd. Málo kdo si však prohlédl stavební práce zblízka a málo kdo se detailně seznámil s pracemi, které proběhly a které se ještě plánují. Jednou z možností pro "pohled pod pokličku" bylo sobotní dopoledne a využilo ji 35 spoluobčanů. K dispozici nám byl pan Čech, který prezentoval proběhlé a chystané práce a odpovídal také na dotazy těch, které neodradilo pravé zimní počasí. Po něm si vzal slovo pan J. Dvořák a detailně nás seznámil s historií místa, na kterém kostel stojí a s historií stavby samotné. Došlo také na předání schránky s "dopisy budoucím generacím", které občané napsali a vhodili do schránky během oslav 100. výročí založení Československa. Zklamáním pro některé z účastníků prohlídky byly chybějící klíče od hlavního vchodu do kostela a nemožnost prohlédnout si interiér. Ti vytrvalí si nakonec vnitřní prostory prohlédli a využili vchod přes dočasnou technickou místnost stavebníků. Ostatní mohou počítat s tím, že obdobnou prohlídku připravíme ještě jednu a to ve chvíli, kdy se budou stavební práce chýlit k závěru a na detailní prohlídku interiéru kostela budeme pamatovat. 

za kulturní komisi Lukáš Istenčin